Dezinformace nemusíme regulovat, říká analytik Šlerka. Ve volbách jim Češi odolali
V letošních prezidentských volbách zaplavila český prostor vlna dezinformací, které stavěly hlavně na strachu z války. Mediální analytik Josef Šlerka v rozhovoru pro Forbes upozorňuje, že neúspěšný kandidát Andrej Babiš využil pro svou kampaň dezinformace v mnohem větší míře než Miloš Zeman ve volbách před pěti lety.
„V porovnání s kampaní mířenou proti Jiřímu Drahošovi možná dezinformací nebylo celkově více, ale výrazně více se jich zapojilo do oficiální kampaně,“ vysvětluje Šlerka.
Ve veřejném prostoru se šířila například lživá zpráva, že Petr Pavel v případě zvolení vyhlásí mobilizaci pro muže od osmnácti do šedesáti let. Pavel přitom nic takového neprohlásil a prezident ze zákona o mobilizaci ani rozhodnout nemůže.
Kolik lidí uvěřilo, že Petr Pavel v případě výhry opravdu vyhlásí mobilizaci a po jeho vítězství ji očekávali?
Na to nejde rozumně odpovědět, protože výzkumy by se musely dělat přesně v tu chvíli, při odchodu lidí z volebních místností, a i tak by to bylo komplikované. Jen víme, že dezinformace probíhala různými facebookovými skupinami a dalšími kanály včetně Telegramu, takže mohla přímo zasáhnout dejme tomu vyšší desítky, možná stovky tisíc lidí.
O tom, kolik lidí jí opravdu uvěřilo, ale nemáme žádné informace. Taková věc se vždycky špatně měří a zpětně už se k tomu skoro nikdo nepřizná. Narážíme sice stále na nějaké anekdotické evidence, kdy uživatelé na sociálních sítích píšou, že potkali lidi, kteří jim říkali, že se mobilizace bojí, ale to je málo.
A kolik lidí věří v Česku dezinformacím obecně?
Z různých výzkumů víme, že tendenci podléhat konspiračním a dezinformačním teoriím ve větším měřítku nebo je vyhledávat má přibližně deset procent internetové populace, protože zhruba takový počet navštěvuje pravidelněji takzvané alternativní servery.
I z řady jiných výzkumů víme, že zhruba deset až patnáct procent lidí věří věcem, jako že Bill Gates zaplatil vývoj koronaviru ve svých laboratořích. To procento zůstává relativně stabilní – první měření začínala už před pandemickou krizí a před invazí Ruska na Ukrajinu.
Když se ještě vrátíme k volbám: víme, jaké množství dezinformací o Petru Pavlovi pocházelo z Babišova týmu?
Letošní volby byly charakteristické tím, že marketing Babišova týmu pracoval s příběhy, které se objevovaly v dezinformačním prostoru. Neumím ale říct, jestli je tým sám i rozesílal, nebo ne. Lidé jsou sami tvořiví dost. Rozhodně ale Babišovi marketéři pracovali s dezinformacemi, které se v prostoru objevovaly, a připojovali se k nim. V souladu s tím volili třeba i onu billboardovou kampaň.
Když se podíváme na kampaň Miloše Zemana proti Jiřímu Drahošovi před pěti lety, kolovaly věci, jako že je Drahoš agent StB nebo pedofil. Byly to vysloveně lži, ale kampaň Miloše Zemana s nimi nepracovala. Pracovala s migrací a podobně – zatímco v letošní kampani byl motiv mobilizace a války součástí kampaně. To je velká změna.
Má antikampaň, jaké jsme byli svědky po prvním kole voleb, v Česku obdoby?
V minulosti jsme antikampaň viděli mnohokrát. Jde o standardní součást české politiky, jenom to velice rádi a často zapomínáme. Připomněl bych třeba modro-oranžové billboardy s rozšklebeným Paroubkem (plakáty z roku 2010, které zobrazovaly tehdejšího předsedu ČSSD Jiřího Paroubka vedle usmívajícího se Petra Nečase, někdejšího volebního lídra ODS, pozn. red.).
Stejně tak je typickou antikampaní fotka Putina s Babišem. Ani „Stop imigrantům a Drahošovi“ (billboardy z prezidentské kampaně v roce 2018 na podporu Miloše Zemana, pozn. red.) nebyla zrovna pozitivní kampaň.
Přišlo mi ale, že v těchto volbách to v jejich poslední fázi už bylo jenom o antikampani – ve veřejném prostoru se jiné věci prakticky neobjevovaly. Myslím, že tohle by stálo za hloubkovou analýzu.
Můžeme ale vzhledem k Pavlově výhře říci, že síla dezinformací nakonec nebyla tak velká?
Jedna věc je síla kampaně a kolik do ní investujete a na druhé straně ochota lidí nechat se přesvědčit. V tomto ohledu se společnost přesvědčit nenechala. Kdyby se společnost nacházela v nějaké citlivější situaci, možná by volby dopadly jinak. Společnost ale prokázala určitou míru odolnosti.
Andrej Babiš do značné míry kopíroval strategii Viktora Orbána, který také strašil válkou a mobilizací. Orbánovi se tehdy podařilo kampaň úspěšně zvrátit ve prospěch jeho strany. V Maďarsku strategie zafungovala, u nás ne.
Zasáhlo do tuzemských prezidentských voleb i samotné Rusko?
Pokud myslíte masivní nasazení trollů a podobně, tak z dat, která vidím, bych si něco takového rozhodně netroufal tvrdit.
Jakou formou se dezinformace v Česku nejčastěji šíří?
Obecně je dlouhodobě na vzestupu videoobsah, který se šíří na TikToku, Facebooku… Ten je dominantní a myslím, že trendem bude i další roky.
Minulý týden zpochybnil výsledky voleb náměstek děčínského primátora Jan Skalický. K sečtení hlasů se podle něj použil software, i když všechny hlasovací lístky počítá ručně volební komise. Jak vnímat, když lživé zprávy šíří sám politik?
Samozřejmě je to velký varovný signál, protože tím se dezinformace a konspirace v prostoru legitimizuje. V tomto případě si ale myslím, že to byl víceméně osamělý extremistický exces, ke kterému se nikdo nepřipojil.
Na konci roku se v médiích objevila zpráva, že na vládě vznikl akční plán pro boj s dezinformacemi. Jedním z opatření je demonetizace dezinformační scény, podle které by měl stát inzerovat jen v médiích dodržujících standardy profesionální žurnalistiky. Může to v boji se lživými zprávami pomoci?
Opatření spíš pomůže médiím dodržujícím novinářské standardy a produkci kvalitní žurnalistiky. Pokud jde ale obecně o zmíněný plán, počkám si na jeho finální verzi. Když jsem pracoval jako novinář, byl jsem svědkem mnoha případů, kdy mi různí lobbisté přinesli uniklé dokumenty a záměry a já jsem se naučil materiálům nedůvěřovat, dokud podoba není finální.
Často za tím měli lobbisté motivaci a v návrzích se často vyskytovaly věci, které po prvním meziresortním řízení velmi rychle vypadly. Myslím, že konečná podoba akčního plánu dozná velkých změn. Jde to vidět už z reakcí politiků nejen na dokument, ale i na samotnou myšlenku boje s dezinformacemi.
A měl by podle vás stát dezinformace regulovat?
Já jsem odpůrce nových regulací a paragrafů, protože stát má dnes už dostatek právních nástrojů, jenom je policie a soudy nevyužívají. Jejich mentalita se v tomto musí změnit. A vlastně se v tomto ohledu už mnohé věci mění. Když vidíme, jak dneska soudy rozhodují třeba ve věci nenávistných komentářů, je zřejmé, že nepotřebujeme úplně speciální zákony.
Zákony je navíc vždycky třeba posuzovat optikou toho, že by se vlády mohly změnit. Chybělo málo a mohla tu vládnout koalice ANO, SPD a Roberta Šlachty. Je otázka, jestli by za takových okolností lidé, kteří dneska po zákonech o dezinformacích volají, nevolali po tom, že jde o nástroj cenzury. Je to opravdu citlivá věc. A cesta do pekel je dlážděna nejlepšími úmysly.