Začalo to v africké kolébce lidstva tunovými želvami, které nestihly utéct. Potom však byli v Evropě vyhubeni také sloni, nosorožci, koně, pratuři a další druhy velkých zvířat, jež se počítají do tzv. megafauny. Biolog Miloslav Jirků vysvětluje, že jejich vymírání ve čtvrtohorách nezpůsobily klimatické změny, nýbrž hladoví předkové dnešního člověka. Na obří kořist číhali jen s oštěpem, lukem a důvěrnou znalostí přírody.
