Franz, Otec i dokument o Putinovi. Šanci na Oscara má celá řada Čechů

Česko vyslalo do boje o Oscary dokument Ještě nejsem, kým chci být, ale tuzemských zástupců v klání o nejprestižnější ceny bude ve skutečnosti mnohem víc. Mezi potenciálními nominanty na cenu pro nejlepší zahraniční film se objevuje hned několik snímků realizovaných v české koprodukci. O které jde? A mají šanci se do výběru dostat?

Dokument o vlivné fotografce, životopis rozervaného spisovatele, dokument o ruském tyranovi a drama založené na tragické události, kdy otec zapomněl své dítě v rozpáleném autě – to je čtveřice vyslaných zástupců do boje o Oscara pro nejlepší zahraniční film, v nichž figuruje Česká republika. V porovnání s předchozími čtyřmi lety jde o druhý nejvyšší počet.

Loni a předloni šlo vždy o dva tituly (dobový velkofilm Vlny a majoritně slovenské válečné drama Ema a smrtihlav, o rok dříve pak životopisný thriller Bratři a hybridní dokument Světloplachost), rok 2022 nabídl tři filmy (historický životopis Il Boemo, syrové drama Oběť a islandské coming of age Krásné bytosti) a v roce 2021 šlo o dosavadní rekord pěti snímků (životopisný Zátopek, albánská komedie Lvi jedou do Benátek, polské drama Nezanechat stopy, rumunská provokace Smolný pich aneb pitomý porno a vězeňské drama 107 matek).

Ani jeden ze zmíněných se však do výběru pěti finalistů nedostal. Systém funguje tak, že každá země takřka po celý rok, tentokrát v rozmezí 1. října 2024 až 30. září 2025, může nominovat jednoho zástupce. Následně proběhne dvoukolový proces, kdy se ze všech sestaví patnáctičlenný shortlist, z něhož akademie posléze vybere pětici nominantů.

Filmy musejí mít majoritní produkci mimo USA, nesmějí obsahovat přes padesát procent anglické mluvy a v daném období musí být v příslušné zemi promítaný alespoň sedm dní v kuse. Pro evropské snímky je pak typická koprodukce vícera států, především stran komplikovaného financování festivalových filmů, které jsou z drtivé většiny těmi, jež konkrétní země pro svou reprezentaci zvolí.

Připomeňme, že posledním českým zástupcem nominovaným na Oscara bylo dobové drama Želary roku 2003, na shortlist se pak dostaly filmy Nabarvené ptáče, Šarlatán a Vlny, všechno historické snímky se srozumitelným hollywoodským vyprávěním a přesto lokálním otiskem, což akademie s ohledem na statistiky preferuje ze všeho nejvíce. Zároveň máme dobová dramata tendenci vnímat jako ta nejprestižnější.

Ještě nejsem, kým chci být

Stran českého nominanta letos proběhla medializovaná kauza, kdy se část členů akademie obrátila proti doporučení nominovat film Sbormistr. Nakonec byl vůbec poprvé v naší historii vyslán dokument, konkrétně Ještě nejsem, kým chci být, portrétující fotografku Libuši Jarcovjákovou skrze křehce intimní skladbu fotografií, voiceoveru a ruchové stopy.

Konceptuálně podmanivý snímek má mezinárodní renomé díky účasti na loňském festivalu Berlinale, odnesl si Českého lva i Cenu české filmové kritiky. Objel řadu lokálních i mezinárodních festivalů, do kin však doma vstoupil až v říjnu, kvůli čemuž je nominovaný teprve letos. Jde o koprodukci Česka (Somatic Films), Slovenska (Nutprodukcia) a Rakouska (Ralph Wieser for Mischief Films).

Filmu režisérky Kláry Tasovské a producenta Lukáše Kokeše hraje do karet jednak originální zpracování, dobové politické pozadí propojené s osobní perspektivou a portrét světově uznávané umělkyně. Zároveň si film může do nominací pro nejlepší dokument zvolit i dokumentární odvětví akademie. Film distribuovala společnost Aerofilms.

Pan Nikdo proti Putinovi

Hned dalším vyslaným dokumentem s českou stopou je Pan Nikdo proti Putinovi. Ten se sestává z více než dvou let trvajícího mapování učitele Pavela Talankina, jenž vyučoval na základní škole v zapadlém ruském městečku, přičemž jsou na něj stran vládní propagandy kladené absurdní nároky k patriotistickému překrucování historie.

Začne tak po svém proti tyranskému režimu zbrojit, natáčet syrovou realitu a záběry studentů odříkávajících režimem nucená hesla chce vynést ven.

Film ukazuje bolestivou represi a vliv autoritářského režimu na každodenní život obyvatel. Osobní příběh Talankina nese silný morální kodex i motivaci, jak jednotlivec s nasazením vlastního života může bojovat proti systému. Jde o nemilosrdnou sondu do fungování současného Ruska.

Majoritně dánský snímek odpremiéroval na festivalu Sundance, kde získal zvláštní cenu poroty pro světový dokumentární film. Český vklad zajistila produkční společnost PINK, figurující především v postprodukční fázi, zároveň zabezpečila protagonistovi a spolurežisérovi azyl. Kromě toho na filmu pracoval přední český skladatel filmové hudby Michal Rataj.

Jde o apelativní a aktuální téma, navíc předkládané univerzálně srozumitelnou a atraktivní formou, silného konkurenta však bude pro film představovat v Sundance taktéž oceněný dokument ukrajinského novináře a oscarového režiséra Mstyslava Černova s názvem 2000 metrů do Andrijivky.

Pan Nikdo proti Putinovi se v českých kinech objeví pod záštitou distribuční společnosti Bontonfilm 6. listopadu, v březnu jej uvedl festival Jeden Svět.

Otec

Česká kina právě hrají slovenského kandidáta. Otec je pečlivě vycizelovaným dramatem, jenž diváky vede k empatii a křehkou optikou v dlouhých záběrech sleduje otce, který se musí vyrovnat s drtivým pocitem viny poté, co mu zemřela dcera v rozpáleném autě. Pro režisérku Terezu Nvotovou jde o první vyslaný film, ač si mezinárodní věhlas získala folklorním hororem Světlonoc, který odpremiéroval v Benátkách.

Tam se před několika týdny poprvé představil i Otec za doprovodu pozitivních kritik. Benátky jsou pro potenciální nominaci filmu silným předpokladem, stejně jako fakt, že daná problematika zapomenutých dětí každoročně silně rezonuje i v USA. Vyprávění a téma jsou silně univerzálně, mezinárodně jednoduše srozumitelné, v tom nejlepším jde o kosmopolitní titul ze současnosti.

Vedle slovenské a polské společnosti DANAE Production, respektive Lava Films, snímek koprodukovalo české moloko film, stejně tak slovenská televize JOJ a Česká televize. Štáb kromě českých herců čítá i další profese, jmenovitě zvukaři Ivana Horák a Marek Hart či kostýmní výtvarnice Aneta Grňáková. Film distribuuje největší český distributor Cinemart.

Franz

Nejzvučnějšího kandidáta ztělesňuje životopisný film Franz polské režisérky Agnieszky Holland, jež své filmy v koprodukci s Českou republikou realizuje pravidelně, na scénáři pracovala s Markem Epsteinem. Chvíli se spekulovalo, že by Franz reprezentoval Česko, stejně jako Šarlatán před pěti lety. Nestalo se tak a roztříštěný portrét kolikrát mytizovaného spisovatele vysílá Polsko.

Film navzdory očekáváním, že bude poprvé uveden v Benátkách, kde je režisérka etablovaná, odpremiéroval v Torontu (pro oscarová klání a mezinárodní distribuci důležitá platforma), odkud si od amerických periodik odnesl rozpačité recenze, což může být i tím, že zvolil netradiční narativní strukturu.

To by však stran preferencí nemělo nic měnit na tom, že na Oscara již třikrát nominovaná Holland má v rámci akademie automaticky silnější relevanci.

Hlavním producentem je česká společnost Marlene Film Production, koprodukčně se přidala řada polských i německých subjektů. Zároveň jde o mezinárodně silnou reklamu na české reálie, vedoucí k potenciálním pobídkám a zájmům zahraničních štábů o natáčení u nás.

Kromě českých zvukových designérů na filmu pracoval střihač Pavel Hrdlička nebo výtvarnice masek Gabriela Poláková, samozřejmostí je účast předních českých herců (Ivan Trojan, Josef Trojan, Vladimír Javorský, Stanislav Majer a další).

Film do českých kin již tento čtvrtek přinese Bioscop, v Polsku se film začne promítat o den dříve, distribuční kvótu tak stihne taktak.

Všechny zmíněné tituly mají reálnou šanci se dostat minimálně do shortlistu. Jde o chytře zvolená a relevantní díla, splňující požadovaná kritéria na rozmanitost. Zda dá Akademie přednost jistotě historického dramatu, aktuálním problematikám nebo formálně vybočujícímu experimentu, zjistíme 16. prosince.

The post Franz, Otec i dokument o Putinovi. Šanci na Oscara má celá řada Čechů appeared first on Forbes.