Smíchov, Florenc, Brumlovka… Jak Jan Aulík proměňuje současnou tvář Prahy
Pro KKCG navrhl multifunkční komplex na Bořislavce, pro Radima Passera areál na Brumlovce nebo na kanceláře na Roztylech. Nyní je architekt Jan Aulík se svým ateliérem AFARCH podepsán také pod jedním z bloků čtvrti Florenc 21, kterou připravuje Penta, na Brumlovce běží stavba jeho multifunkční Hily a na Radlické Rezidence Laurová. Jak přistupuje k návrhu staveb, které určují současnou tvář Prahy?
Na stole jeho kanceláře na pražských Malvazinkách leží několik čísel architektonického časopisu El Croquis. Na jejich stránkách se prezentují prestižní světové stavby, o nichž Jan Aulík říká, že jde o architekturu s nejvyššími nároky. Inspirace?
„Jde o segment výjimečné současné architektury se silným výtvarným přístupem, která je navržena i zhotovena poctivě, solidně a s uplatněním neunifikovaých řemeslných postupů. Jsou tam často domy se silně vyjádřenou tektonikou, která je i pro mě důležitá,“ říká o přístupu k architektuře, jehož kořeny vidí už v antice a který podle něj vyjadřuje zemskou tíži ve vztahu k pevnosti.
„Takové elitní stavby posouvají architekturu dopředu a dokážou se vyrovnat s nedostatky moderní architektury, jako je třeba schopnost stárnout. Není to ale metoda pro masivní stavění,“ říká nad vizualizacemi projektů, mezi něž patří například nová univerzitní budova v Ósace nebo Musée Soulages ve francouzském městě Rodez.
„Jsou jako formule 1 v našem oboru; s tou se také nedá běžně jezdit, ale z jejích experimentů se posléze odvíjí progres pro běžné denní využití,“ dodává s tím, že v našich poměrech je podobným způsobem možné stavět spíše menší projekty nebo soukromé vily. Ty ale Jan Aulík navrhuje jen výjimečně: „Vnímám to jako hodně osobní věc.“
Většina zakázek ateliéru AFARCH, který Jan Aulík vede spolu se svým kolegou Jakubem Fišerem, se nyní pohybuje především oblasti komerčního developmentu, kde příliš příležitostí pro výtvarný rozmach není.
„Pracujeme v jiných podmínkách, kde je součástí procesu kompromis. Výrazná stavba v našem pojetí neznamená samoúčelnou tvarovou exhibici, ale zdůvodněné experimenty architektonické formy s nějakým přesahem,“ říká Jan Aulík.
Aktuálně mezi zakázkami jeho ateliéru převažují rezidenční projekty nad těmi kancelářskými. „Je to samozřejmě dáno vlivem trhu a je to tak v pořádku. V rezidenčních realizacích oproti těm kancelářským máme pořád ještě deficit,“ dodává s úsměvem architekt, jehož ateliér navrhuje především funkční domy, které každý den užívají tisíce lidí – ať už jako místo pro práci, nebo pro bydlení.
Jeden takový se nyní staví na Smíchově. Jde o nový městský dům pro developerskou skupinu Satpo, který má ambice přispět k současnému rozvoji Smíchova a iniciovat proměnu střední historické části ulice Radlická.
Geometrie jeho fasády s mírně vytočenými trojúhelníkovými rizality připomíná tvarosloví kubistických domů, ale má svůj důvod – průhledy ulicí Radlická na Vyšehrad, který je viditelný i z bytů v nižších podlažích.
K této části Prahy má Jan Aulík osobní vztah a silné vzpomínky: „V Radlicích jsem se narodil a mám to tam rád, jen pár metrů od toho domu jsem bydlel a prožil tam dětství,“ říká smíchovský patriot, který v nadsázce Prahu 5 připodobňuje k reliéfu „města sedmi pahorků“, Římu.
V této městské části AFARCH nedávno získal také první místo v architektonickém workshopu KKCG s návrhem projektu Cihlářka (viz úvodní vizualizace u tohoto textu), kde má na pozemku bývalé kliniky Sanopz vzniknout skupina obytných domů.
Ve svých návrzích městských struktur se Jan Aulík snaží hledat novou podobu blokové formy, než jaká se ve městech uplatňuje od devatenáctého století, a znovu ji definovat pro současnost. Tento přístup částečně ověřoval už na Brumlovce, později ve formě prostupného bloku na Palmovce a ve skutečně experimentální formě pak na Bořislavce.
Multifunkční areál Bořislavka, který Jan Aulík navrhl pro skupinu KKCG Karla Komárka, byl dostavěn v roce 2021 – dvacet let poté, co nedaleko něj vyrostl jeho dosud největší rezidenční koncept, Červený vrch.
Podobu pražské Brumlovky určuje Jan Aulík od roku 1998. Realizoval tam řadu administrativních i jiných staveb a spolupráce s investorem Radimem Passerem aktuálně pokračuje i na dalších budovách v tomto areálu. Nyní je to především běžící stavba polyfunkční budovy Hila. Jejích prvních devět podlaží kanceláří je dokončeno a začíná se nad nimi stavět dalších pět podlaží bytové nástavby.
„V této poloze města jde o výjimečnou multifunkci, takhle se u nás staví obvykle jen v centru města,“ říká architekt o projektu, který v jedné budově kombinuje kanceláře s byty. „Dostali jsme bydlení do polohy s lepším vzduchem a výhledy a odpadá také zátěž z dopravy. Kancelářská část se s nepříznivým vlivem dopravy umí vypořádat snáze,“ říká o projektu Hila.
Vyřešit zde problém s hlukem z dopravy podle něj bylo velkou výzvou už při návrhu první etapy budov podél magistrály, kdy se řešil odraz od administrativních fasád na sídliště Michelská.
„Hygiena tehdy stanovila jako podmínku kolaudace nulový vliv odrazu na protější obytné budovy přes Severojižní magistrálu. Tento dost extrémní nárok se nám podařilo vyřešit specifickým lámáním fasád, které dalo vzniknout individuální architektonické formě,“ vzpomíná architekt.
Na Hile spolupracuje Jan Aulík s druhým jednatelem AFARCH Jakubem Fišerem a Davidem Zalabákem, který je spolu s ním podepsán i pod Rezidencí Laurová. Posledně jmenovaného kolegu vnímá jako svého budoucího nástupce z řad architektů mladé generace.
„Je to můj rovnocenný parťák, ačkoli je mezi námi třicet let věkový rozdíl. Byl bych rád, kdyby po mně jednou pokračoval v tom, co jsem začal, a také v přístupu k navrhování, který jsme si společně vytvořili,“ dodává.
Ateliér AFARCH si v poslední době z architektonických soutěží vybírá spíše ty vyzvané. „Tam je možnost svůj názor neanonymně v prezentaci obhájit,“ vysvětluje Jan Aulík.
Jiné soutěže podle něj vyžadují velkou energii i náklady: „Když posíláme balík panelů anonymně, ponecháváme jej jeho osudu, bez možnosti ho provázet. Je to jako dát dítě do internátní školy,“ říká architekt.
V posledních letech vnímá, že investoři jsou soutěžím nakloněni, vypisují je na všechno a otevírají je i mezinárodně. „To sice vede ke kvalitě, ale také k obrovské konkurenci. A na malém trhu je pravděpodobnost získat zakázku dost malá. Bohužel tu nefunguje reciprocita. Zahraniční architekti jsou k nám masivně zváni, ale našim kancelářím se v zahraničí obdobné příležitosti nenabízejí – alespoň co já vím. Mrzí mě to hlavně kvůli mladým začínajícím architektům a kancelářím,“ říká.
Jedna velká mezinárodní soutěž ateliéru AFARCH sice nedávno o kousek „utekla“ (jeho návrh na rozšíření Terminálu 1 pražského letiště se umístil jako třetí), ale brzy nato v silné zahraniční konkurenci slavil úspěch v jiné; druhý blok nově vznikající čtvrti Florenc 21, kterou připravuje Penta, bude postaven podle návrhu vytvořeného konsorciem architektonických kanceláří Aulík Fišer Architekti, Machar & Teichman, studia Reactor a krajinářského ateliéru Partero.
„Máme za sebou poměrně namáhavý roční workshop a začínáme na tomto bloku intenzivně pracovat,“ říká Jan Aulík o budoucím městském bloku na pomezí Karlína, Žižkova a Nového Města, který má odrážet esenci těchto tří pražských čtvrtí. „Do budoucna bych měl radost ze zakázky nějaké veřejné kulturní stavby,“ přeje si architekt.
The post Smíchov, Florenc, Brumlovka… Jak Jan Aulík proměňuje současnou tvář Prahy appeared first on Forbes.