Zimní uniformita končí. Proč už dnes nestačí vlastnit kvalitní kabát?
Způsob, jakým se v posledních letech oblékáme v zimních měsících, vypovídá méně o počasí a více o tom, jak chápeme hodnotu věcí. Funkční sportovní bunda se postupně stala vizuálním standardem městského prostoru, zkrátka univerzálním řešením, které splňuje technické požadavky, ale rezignuje na jakoukoli formu osobního sdělení a personalizace. Začíná však právě tato bezpříznakovost nudit? Aktuální sezona naznačuje, že se zimní oblékání znovu i pro Čechy stává promyšleným procesem, v němž se střetává estetika, dlouhodobá investice i vědomé rozhodování.
„Pozoruji jednoznačný posun od sportovní uniformity k sofistikovanějším zimním outfitům,“ říká stylista Miroslav Romaniv, který pracuje s klienty napříč generacemi i profesemi.
„Faux fur coats nebo pončo kabáty patří letos k nejsilnějším prvkům zimního šatníku. Nemám nic proti sportovní módě, ale funkčnost a styl dnes nemusejí stát proti sobě. Naopak. Rozhodující je způsob použití jednotlivých kusů v rámci celku.“
Změna, o které Romaniv mluví, není návratem k formálnosti ani odmítáním komfortu, ale spíše reakcí na dlouhodobou uniformitu. V prostředí, kde se produkty, interiéry i digitální obsah stále více podobají, se oblečení znovu stává jedním z mála nástrojů individuálního vyjádření.
Zimní kabát, zvlášť v středoevropských zemích, kde zima trvá několik měsíců, tak přestává být pouhou ochranou proti chladu. Nabírá roli vizuálního prvku, kterým komunikujeme postoj, profesní sebevědomí i kulturní orientaci.
Klíčovou roli v tomto procesu hraje právě styling, který se z doplňkové disciplíny posouvá do strategie. „Dnes už nestačí vlastnit kvalitní kabát,“ vysvětluje Romaniv.
„Rozhodující je, jak s ním pracujete. Styling je nástroj, který umožňuje výrazným siluetám, kožešinovým texturám nebo tailoringu působit současně a přirozeně, nikoli kostýmově.“ Právě styling podle něj rozhoduje o tom, zda se investice do silného zimního kusu skutečně zhodnotí, nebo zůstane nevyužitým potenciálem.
Ve své praxi Romaniv opakovaně zdůrazňuje význam práce s barvou, materiálem a kontrastem, které umožňují jednomu kabátu fungovat v různých kontextech.
„Tón v tónu je moje go-to řešení ve chvílích, kdy potřebuji vizuální klid a harmonii. Kontrastní kombinace naopak dodávají energii a osobitost. A někdy je důležité očekávání vědomě narušit – formální kabát kombinovat s džínami a doplnit ho výraznou obuví nebo taškou. Právě v těchto detailech se rodí současnost,“ říká.
S proměnou estetického uvažování souvisí i změna investičního chování. Zákazníci jsou podle Romaniva stále častěji ochotni vložit vyšší částku do jednoho kvalitního zimního kusu, který obstojí v čase materiálově i vizuálně, namísto opakovaných nákupů trendových bund s omezenou životností.
„Klienti hledají kousky, které jim budou sloužit několik sezon, přinesou jim radost a časem mohou získat i sentimentální hodnotu,“ vysvětluje. Důkazem je zvýšená poptávka po custom zimních kouscích od lokálních návrhářů, jakými jsou například Jan Černý, Aleš Hnátek nebo Alexandra Gnidiaková. Dlouhodobě se oblibě těší i kožichy a kabáty Ivany Mentlové, Petry Balvin nebo Leeda.
Tento přístup není omezen pouze na jednu věkovou skupinu, ale výrazně souvisí s profesním a městským kontextem. Ve větších městech a v oborech, kde je vizuální prezentace přirozenou součástí profesní identity, se kabát znovu stává součástí osobního brandu – nikoli jako okázalé gesto, ale jako kultivovaný signál hodnot, vkusu a dlouhodobého uvažování.
V tomto ohledu nejde o zcela nový fenomén, ale spíše o návrat k modelu, který byl v československém prostředí běžný ještě v sedmdesátých letech, kdy byl kvalitní kabát jedním z mála skutečně investičních kusů šatníku.
Jak opakovaně uvádějí historici módy z Uměleckoprůmyslového musea v Praze, v podmínkách omezené nabídky a pomalé spotřeby plnil kabát nejen praktickou funkci, ale také roli společenského rozlišovače a osobní vizitky, přičemž se s ním počítalo na řadu let, nikoli na jednu sezonu.
Tento přístup k oblékání byl založen na kvalitě materiálu, opravitelnosti a dlouhodobé užitné hodnotě, ne na rychlé obměně trendů a vlivu sociálních sítí.
Zajímavým aspektem současné změny je i nové vnímání životního cyklu oblečení, které se k tomuto historickému modelu nepřímo vrací. „Nikdy nevíme, kdy daný kus získá darováním nový život,“ říká Romaniv a dodává, že u kvalitních materiálů platí jednoduché pravidlo, že stáří nemusí být slabinou, ale naopak hodnotou. „Pokud mluvíme o kůži, pak si stojím za tvrzením, že čím starší, tím lepší.“
Ačkoli tedy sportovní bunda z městských ulic nezmizí, protože její funkce zůstává nezpochybnitelná, mění se její postavení v hierarchii zimního šatníku. Přestává být jedinou možnou volbou a stává se jednou z variant.
Zimní oblékání se tak posouvá od automatické spotřeby k vědomému rozhodnutí, které v sobě spojuje estetiku, dlouhodobou hodnotu i osobnost – podobně jako v obdobích, kdy oblečení nebylo rychlou spotřebou, ale promyšlenou součástí každodenního života.
The post Zimní uniformita končí. Proč už dnes nestačí vlastnit kvalitní kabát? appeared first on Forbes.