O existenci porézních materiálů nemá většina lidí velké povědomí, ačkoliv je všichni běžně používáme – například pytlíček se silikagelem v krabici s elektronikou, zeolity (porézní hlinitokřemičitany, viz Vesmír 94, 332, 2015/6) v pracích prostředcích nebo uhlíkový filtr v digestoři. Tyto chemicky různé materiály spojuje množství „prázdného prostoru“ uvnitř struktury, který dokáže zachytávat molekuly z okolí. Mezi porézními materiály obzvláště vyniká skupina porézních koordinačních polymerů neboli metal-organických sítí (anglicky Metal-organic frameworks, MOF).
