V průběhu závodu na 3000 metrů si pomyslela: „Nějakým zázračným způsobem ve mně všechno vzplanulo a jede se mi až neskutečně dobře.“ Přesto se Martina Sáblíková držela plánu, který vymyslela dávno předtím. Když zazněl zvonec do posledního kola, najednou zpomalila a poslední kolo už jen usilovně mávala vyprodaným tribunám.
