Samořiditelné vozy Waymo poznají koně i gesta chodců. Lidé si na ně zvykají

Uprostřed slunného jarního dne na předměstí arizonského Phoenixu zastaví bílý minivan před přechodem, aby pustil chodce. Ten mává na znamení, že má auto pokračovat, takže se vůz rozjede, načež muž znenadání vkročí na zebru. Dodávka se zeleno-modrým logem prudce zabrzdí. Půl roku poté, co Waymo začalo v okolí Phoenixu nabízet jízdy v taxících bez šoférů, se robotické […]

The post Samořiditelné vozy Waymo poznají koně i gesta chodců. Lidé si na ně zvykají appeared first on Forbes.

Uprostřed slunného jarního dne na předměstí arizonského Phoenixu zastaví bílý minivan před přechodem, aby pustil chodce. Ten mává na znamení, že má auto pokračovat, takže se vůz rozjede, načež muž znenadání vkročí na zebru. Dodávka se zeleno-modrým logem prudce zabrzdí.

Půl roku poté, co Waymo začalo v okolí Phoenixu nabízet jízdy v taxících bez šoférů, se robotické vozy a lidé učí žít vedle sebe. Z technického pohledu jde o obrovský úspěch. Vozy Pacifica Hybrid dokážou reagovat ve zlomku sekundy a číst vzkazy, jakým bylo třeba právě ono chodcovo mávnutí. A to je pro autonomní vozy velký krok vpřed. Oproti předchozím testům Forbesu taky lépe zvládají komplikovanější zatáčky a plynuleji zpomalují.

Víc než tisíc lidí se přihlásilo k využívání služeb Waymo One a desítky tisíc na registraci čekají. Výtky k příliš opatrnému chování naprogramovaných aut se, zdá se, definitivně vypařily.

Tahle komerční snaha by nakonec mohla být zdrojem miliardových příjmů, přesto se její progres zdá velmi pomalý. Waymo dál do svých vozů pro většinu jízd usazuje pro jistotu i šoféra a cestám po dálnicích nebo na letiště se zatím vyhýbá. Není jasné, kdy budou vozy zcela autonomní a kdy bude jejich flotila hustší a záběr lokalit větší. Dnes obsluhují zatím jen zhruba 250 kilometrů čtverečních velkou oblast zahrnující předměstí Phoenixu. „Vždy jsme měli velmi konzervativní přístup, abychom jak svým uživatelům, tak lidem kolem zajistili bezpečí,“ říká mluvčí Wayma.

Ceny nevybočují z průměru Lyftu ani Uberu, ale informace o tom, kolik lidí ho denně využívá nebo jaké jsou výnosy, jsou zatím neveřejné. Když Forbes tuto službu nedávno otestoval, zaplatil za jednu jízdu 8,5 dolaru, tedy necelé dvě stovky korun.

Tuto opatrnost částečně způsobuje postoj veřejnosti, která je na jednu stranu fascinována představou digitálního řidiče, ale zároveň ji snadno vyděsí občasné nehody. Pomalá expanze tak kontrastuje s mnohem ambicióznějšími plány konkurentů Wayma. Elon Musk, CEO Tesly, tvrdí, že jeho společnost dokáže už příští rok přinést bezpilotní budoucnost automobilové dopravy. Tedy za předpokladu, že jeho nový software, zpracovávající data sbíraná ve stínovém režimu u statisíců tesel, bude fungovat tak, jak má.

General Motors mají agresivní plány s projektem Cruise, Uber a Lyft také vyvíjejí vlastní technologii autonomních vozů s cílem udržet cenu svých služeb nízko. Ale naučit auta pohybovat se samotná je jen začátek. Mnohem větší výzvou bude naučit lidi důvěřovat autonomním vozům a taky řídit svá vlastní auta vedle těch samořiditelných.

Četné průzkumy totiž odhalují vysokou úroveň obav populace z nového konceptu. Zvlášť pod dojmem loňské smrtelné nehody, kdy testovací vůz Uberu srazil a usmrtil člověka v americkém Tempe, nebo nehody, kdy uživatelé tesel přecenili schopnosti softwaru vozu. „Většina lidí na světě novou technologii očekává s napětím, ale současně s jistou mírou nejistoty a obav,“ říká Markus Winkler ze společnosti Capgemini, která také provedla vlastní průzkum.

I proto je komerční start Wayma v Arizoně obří prověrkou pro celý průmysl. Služba, která odstartovala loni na konci roku, funguje stejně jako třeba Uber skrze vlastní aplikaci. Po objednání dorazí vůz i s bezpečnostním šoférem u volantu, ale tím se spíš vychází vstříc faktoru neznámého, než že by to byla technická nezbytnost. „Je to součást výchovy lidí, aby se cítili i s touto novinkou pohodlně,“ říká mluvčí firmy.

Waymo má v Arizoně ještě jednu část projektu, která má vést k plné autonomii jízd. Několik stovek lidí se zapsalo do programu Early Rider, kdy občas (společnost nespecifikuje kdy nebo jak často) nasednou do vozu zcela bez jakékoli pojistky v podobě školeného řidiče. Tito uživatelé podepisují smlouvu o mlčenlivosti a nesmějí o projektu diskutovat.

Pro Waymo je to způsob, kterým sleduje adaptaci lidí na robotické vozy a zjišťuje, co by zákazníci od služby rádi dostávali. Nedávno Waymo integrovalo do své aplikace službu Google Play, aby si cestující mohli pro svou jízdu navolit oblíbenou hudbu. Videostream, hry, případně další možnosti, které odrážejí nabídku Googlu, budou s velkou pravděpodobností následovat.

Největší vizionáři v tomto oboru se snaží vylepšovat zobrazovací technologie, mají sofistikované mapování s vysokým rozlišením a zdokonalují umělou inteligenci, aby se tak vyhnuli problémům na silnicích. Ale když Waymo One vyrazilo na trh, ukázalo se, že je to jen část této bitvy.

Policie a hasiči ve městě Chandler, kde má Waymo své sídlo, úzce spolupracují, aby nastavili standardy, jak postupovat v případě nenadálých situací a nehod, které se dříve nebo později přihodí. „Kromě počátečního překvapení z toho, že za volantem nikdo nesedí, si zpravidla policista položí otázku: komu mám vlastně dát pokutu, koho zavolat? Kdo je tady odpovědná osoba?“ zamýšlí si Sean Duggan, velitel policie v Chandleru.

On sám už zaznamenal asi půltucet nehod, v nichž byly zapojeny vozy Waymo, ale ani v jediném případě nešlo o chybu vozů s autonomním řízením. Ty se ve městě často potkávají s jinými řidiči, chodci, cyklisty i vozy záchranných složek. A občas taky s jezdci na koních, kteří jsou běžnou součástí provozu v Arizoně.

Chandler je středně velké město s 260 tisíci obyvatel a celoročně příjemným počasím a lidé tam netrpí přehnanou fóbií z aut bez řidiče. Ostatně i zdejší starosta Kevin Hartke používá Waymo One, občas dokonce i při svých služebních přesunech po městě. „Pokud srovnáme Chandler s Pekingem nebo New Yorkem, jsme ještě daleko. Ale někde se začít musí,“ myslí si Bryan Reimer, výzkumník z Massachusetts Institute of Technology. „A jestliže to nezvládnete tady, nemá smysl růst.“

Než Waymo se svými vozy vyjelo do provozu, mluvilo se o tom, že auta místní iritují tím, jak dlouho jim trvá odbočení vlevo, objevily se útoky na vozidla, házení kamení, propíchnuté pneumatiky, a dokonce jedinec, který na vůz mířil zbraní.

„Lidé jsou zkrátka frustrovaní, když některé vozidlo pečlivě dodržuje zákony,“ říká policejní kapitán Duggan. „To se stává a je jedno, jestli jde o autonomní vůz, nebo vůz s řidičem.“ A incident se zbraní byl spíš problémem psychického stavu konkrétního jedince. Nicméně negativní události, v nichž by figurovalo Waymo, jsou už jen sporadické a lidem už tyto vozy nijak nevadí.

Vědec Bryan Reimer si přesto myslí, že může trvat dekády, než lidi budou doopravdy převážet robotické vozy. Tvrdí, že když přimějete lidi akceptovat technologii, jste na půli cesty k tomu, aby autonomní vozy mohly dobře fungovat ve skutečném světě. „Pohled společností typu Wayma je takový, že musejí být schopny ukázat funkční bezpečnost. Jinak se nedokážou ubránit u soudu, kde tohle dřív nebo později skončí,“ varuje Reimer. „Musk pracuje převážně na hluboké nervové síti, jakési černé skříňce. A obhájit toto v případě potřeby u soudu bude těžké.“

The post Samořiditelné vozy Waymo poznají koně i gesta chodců. Lidé si na ně zvykají appeared first on Forbes.