Myslet je nutno jednotně, že?
Za socialismu do nás vtloukali, že ne jedinec, ale kolektiv, to je ono, soudruzi. V kolektivu je síla. Žádné soukromé podnikání, žádní kulaci, ale společně budeme budovat socialismus. A taky budeme mít společné jednotné názory. Kdo není s námi, je proti nám… Jedni to nadšeně podporovali, jiní jen využívali.
Taková je už povaha lidí. A možná že právě český národ, který byl po staletí komandován z ciziny, si proto osvojil poučku – chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti. Dnes se občas objeví fotka z protektorátu, kde „národ“ vyjadřoval lesem zvednutých pravicí podporu nacistické nadvládě.
Po dalším desetiletí se to projevovalo ve volbách, kdy kandidáti „Národní fronty“ dostávali 99 procent hlasů. Občas v našem tisku probleskne, že ty tehdejší volby byly zmanipulované, zfalšované. Ale my, co jsme k nim chodili, musíme přiznat – bylo by to stálo za to, dělat buřiče? Radši jsme tam ten hlasovací lístek hodili, mysleli si své a pak na chatách a chalupách nám režim mohl být ukradený.
Nota bene, když jsme na jaře 1968 začali zvedat hlavy a svobodně se rozhlížet, tak nám geronti se Sovětského svazu zatrhli tipec. Tak jsme si dál mysleli své, ale rebelovala jen hrstka disidentů.
Až v listopadu 1989 to vypadalo jinak. Není divu, Gorbačov prakticky rozpustil socialistický tábor a my, s výjimkou snad jen Rumunska, jsme byli poslední, co oponou trhli. A nabyli jsme pocit svobody. Ale byl to skutečně konec kolektivismu?
Nedávný průzkum mezi žáky vyšších ročníků základních škol, co o tom slavném zlomu vědí, přinesl poznatek, že především vědí, že to umožnilo, aby se konečně mohlo cestovat do ciziny! Když se prohlédneme dnešní noviny, musíme přiznat, že kromě málo čteného komunistického tisku píší dnešní noviny skoro stejně, dokonce novinové mutace na internetu mají někdy (hlavně iDnes.cz a lidovky.cz) i stejné titulky! Zase si máme zřejmě všichni myslet to samé. A k tomu dopomáhají i samoustavení elfové-kontroloři, kteří nám určují, co je falešná informace (fake-news) a co proto nemáme číst. Smutné je i to, že někteří předrevoluční rebelové mezi námi toto podporují a tvrdě odsuzují, když někdo nemá ten názor, který si oni přečetli ve včerejším tisku.
V současnosti však začínáme pozorovat novinku. Stará, velmi našimi novináři kritizovaná, vláda odchází. To je pro novináře, po letech vznášené kritiky, zadostiučinění. Ovšem ta výměna stráží se děje v nevhodné době covidové. A novináři jsou přinejmenším zaražení, protože nemohou přinášet zprávy, jak s tím nová vláda zatočí! Dokonce někteří odvážnější novináři si dokonce dovolí zapochybovat, jestli ta nová vláda vůbec správný recept má, když nic neříká!
A pak nezbývá než pronést výmluvu, jako to učinil jeden náš poslanec (který ani jiné povolání ve svém životopise nemůže uvést), když řekl: „Ono se blbě mluví za situace, kdy nenesete zodpovědnost. Když řeknete něco dobře, tak to ta vláda ukradne.“
A tak oni určitě vědí, ale musejí to tutlat až do chvíle, kdy skutečně vládu v naší zemi převezmou.
Prostě stále stejný přístup, vládneme a všechno víme. Vládě věřte, občané (dříve soudruzi)! Jsme jednotní a zvítězíme (i nad covidem). Žádné rozvraceče nepotřebujeme.
Že bychom si to zase, jako dříve, nechali líbit?