Telefonát, který mění život. Nadace rodiny Kellnerových posílá do světa další české studenty

Studium v cizině přináší zkušenosti k nezaplacení. Zato cesta k nim se bez zaplacení neobejde. A právě tady vstupují do hry stipendia, udělovaná nadací Kellner Family Foundation.

Karolíně Jelínkové se změnil život ve chvíli, kdy jí v jednom z pražských parků zazvonil telefon. Uslyšela z něj, že dostala grant ke studiu ve Francii. Finanční pomoc od nadace Kellner Family poslala mladou slečnu do Dijonu.

Poslala tam studentku, kterou vždy zajímalo, jakými principy se řídí lidské konání. Co je to moc a kde se bere násilí? Proč ženy berou méně peněz a kde vznikají nerovnosti? Jak bojovat s inflací? Jak se dělá politika?

Po řešení těchto a dalších otázek se Karolína rozhodla pátrat prostřednictvím studia společenských a humanitních věd na Institut d’études politiques de Paris s kampusem v Dijonu. Ve městě na východě Francie je devatenáctiletá studentka od konce léta, aktuálně absolvuje druhý semestr prvního ročníku. Dozvěděla se za ten čas aspoň částečnou odpověď na některou ze svých otázek?

„Naopak,“ přiznává Karolína. „Čím víc se toho dozvídám, tím víc otázek se přede mnou rojí. Zjišťuji, že vše je ještě mnohem složitější, a že vlastně nevím vůbec nic.“

Studium v cizině přináší zkušenosti k nezaplacení. Zato cesta k nim se bez zaplacení neobejde. „Na gymnáziu jsem se začala zajímat, jak se na nějakou univerzitu venku dostat, takže jsem přišla i na to, že je to finančně docela nákladné. Proto jsem podala žádost o stipendium,“ konstatuje studentka lakonicky.

Adresátem žádosti byla nadace rodiny Kellnerových, v jejímž čele stojí Renáta Kellnerová, podle žebříčku Forbesu nejbohatší Češka. Nadace má letos pro stejný druh žádosti uzávěrku za necelý měsíc, konkrétně v neděli 12. března. Součástí je vedle dokumentů prokazujících studium střední školy či hluboký zájem o obor také motivační dopis. Ten Karolíně zajistil pozvání na pohovor.

Dívka tvrdí, že k sobě bývá hodně sebekritická, nicméně pohovor se zjevně vydařil: v létě nasedla s maminkou do auta, a zatímco starší z žen se z Dijonu vydala zpět do Prahy, mladší jí zamávala na rozloučenou. Mohlo se tak stát díky grantu, který nadace Karolíně poskytla na aktuální školní rok.

Výše grantů je individuální a odvíjí se od země, kde se škola nachází. Zohledňováno je i finanční zázemí rodiny – například ta Karolínina studium spolufinancuje. V nynějším akademickém roce podporuje nadace devětapadesát studentek a studentů, za třináct let jich bylo celkem dvě stě třicet devět a pro projekt bylo rozdáno dohromady 116 milionů korun.

Nejde o jediné peníze plynoucí z nadace: na podporu vzdělanosti v republice z ní v letech 2002 až 2021 odešlo celkem 1,7 miliardy.

Stejně jako ostatní musí i Karolína o stipendium žádat na každý školní rok zvlášť, nicméně při řádném studiu bývá grant v průběhu bakalářského stupně téměř automaticky prodlužován. Jednou z důležitých podmínek nadace je, že vystudovaný stipendista musí získané schopnosti zúročit ve prospěch Česka, s čímž nemá studentka z Dijonu problém – návrat plánuje.

Zároveň jsou však tyhle úvahy velmi předčasné – a mlhou je zahalena i bližší budoucnost, v níž podle pravidel školy zamíří studenti ve třetím ročníku na některou z partnerských univerzit mimo Francii.

V Dijonu si Karolína buduje společenskovědní základ, od třetího ročníku by se ráda soustředila na ekonomii, která ji velmi zajímá a nejraději by se za ní přesunula na americkou univerzitu. Dnes je to pouhý sen, ale nezapomínejme, že snem bylo pro mladou Pražanku v gymnazijních dobách i studium v cizině…

„Když jsem se po příjezdu do Francie rozloučila s mamkou, záhy jsem si musela dojít do banky založit si účet, abych mohla platit nájem a tak podobně. To byl moment, kdy jsem si naplno uvědomila, že mi začíná úplně nová životní etapa. Že už se nemohu prakticky ve všem spolehnout na rodinu, na což jsem dosud byla zvyklá,“ přiznává Karolína.

Studium je oproti studentčiným očekáváním náročnější i proto, že francouzština je po mateřštině a angličtině až jejím třetím jazykem. Karolína si však vědomě zvolila těžší cestu a z toho, jak zvládla úvodní semestr, má dobré pocity. „Celkově jsem tady moc spokojená,“ pochvaluje si.

Když jí tehdy v parku zazvonil mobil s pozitivní zprávou od nadace, otevřeli si s kamarády víno na oslavu. Připili si, ať se Karolíně ve Francii líbí – a zdá se, že tenhle přípitek ve všech směrech vyšel.