Kam kráčíš, ekonomiko? V kapitálových trzích, aby se teď čert vyznal, píše Hladký

Ne vždy dávají pohyby na kapitálových trzích smysl. Občas je v nich přehnaný optimismus, jindy zase pesimismus. To není ovšem špatně, takovéto extrémy dávají šikovným investorům možnost nadrozměrných výnosů, pokud mají situaci dobře přečtenou a nenechají se strhnout davem. 

Pak je tady ale situace posledního měsíce, kdy trhy vysílají všechny možné protichůdné signály. Tento konflikt se pak tradičně nejvíc zrcadlí v akciích.

Rok 2022 byl pro akciová portfolia náročný, obzvlášť pro ta růstová, která trpěly zvedáním sazeb a zpomalujícím růstem tržeb a čistých zisků. V souhrnu však rok dával smysl, a i když to bolelo, člověk alespoň věděl proč. V momentě největšího pesimismu se navíc otvíraly dveře pro zmíněné nadstandardní výnosy.

Jenže nyní je situace výrazně nepřehlednější. Začněme centrálními bankami. Fed minulý týden zvedl sazby o 25 bazických bodů a v podstatě vyslal rétorický signál, že další zvyšování už nepřijde. Dobře tedy, úrokové sazby jsou na 5,25 procenta. Půjdou odtud dolů?

Pro to předseda Jerome Powell nevidí v této chvíli vůbec žádný smysl, když se inflace tvrdohlavě drží 5 procent. Na naší straně Atlantiku zvedla ECB sazby také o 25 bazických bodů nad 3 procenta, i když se čekalo 50 bodů. Zároveň však prezidentka Lagardeová upozornila, že inflační problém si zřejmě vyžádá další navyšování.

Dluhopisový trh jim to ale nevěří a ve vzduchu cítí problémy. Fed by měl osekat sazby do konce roku rovnou tři krát na 4,5 procenta a začít by měl již v září. ECB možná ještě dva krát zvedne sazby, avšak vrcholu dosáhnou v září a pak půjdou dolů.

Je tedy jasné, že dluhopisové trhy se chystají na recesi a na roztřesené ruce centrálních bank. Tomu nasvědčují i dluhopisové výnosy – rozdíl mezi výnosem tříměsíčního a dvouletého amerického státního bondu byl naposledy takto negativní na začátku 80. let.

Řeknete si, že recesi by přeci měly indikovat i jiné faktory. Ano i ne. Komodity například také kreslí ekonomické zpomalení. Stačí se podívat na rozklepanou ropu. A některá makrodata, běžně považována za předstihová, ukazují stejným směrem.

Indexy nákupních manažerů od institutu ISM jsou pod 50 body v USA i v eurozóně. Jenže takový trh práce zase vyslal přes růst mezd a zaměstnanost signál, že ekonomice zbývá sil ještě dost a vysoké sazby snese po delší dobu. To by zase dávalo za pravdu centrálním bankéřům, kteří nemají v plánu monetární politiku uvolňovat poté, co ji rok ostrým tempem brzdili.

Takže se zdá, že možný je v této chvíli jeden i druhý scénář, recese i sazby vyšší po delší dobu. Který si vybrat ale očividně nevědí ani akciové trhy. Ty si totiž z každého berou jen to, co jim chutná a k celé problematice se staví jako ke švédským stolům.

Letošní rally si nenechá vzít vítr z plachet a negativní signály vykládá tak, že sazby půjdou dolů, a ceny akcií tudíž podpoří valuace. Pozitivní zprávy jsou pro změnu brány tak, že ekonomika má sílu a růst cen umožní zlepšující se fundament. Jenže je tady podstatná dichotomie – sazby dolů rovná se recese, a tedy horší fundament, a naopak silná ekonomika znamená vysoké sazby, a tedy nižší valuace. Oboje pro akcie špatně.

V posledních dnech nefunguje už ani základní princip, že když vidíme růst dluhopisové výnosy, vidíme propady na růstových titulech. V pátek došlo k bizarní situaci, kdy dvouletý dluhopisový výnos vyrostl o 20 bazických bodů a místo propadu technologický index Nasdaq posílil o 1,5 procenta. 

Zjednodušené vysvětlení tohoto všeho je, že technologické akcie se nesou na vlně euforie z umělé inteligence a na rizika absolutně nehledí. To je určitě do jisté míry pravda.

Zároveň mám však pocit, že síla těchto pohybů je příliš velká na to, aby se jednalo jen o nákupy „naivního retailu“. Rozuzlení možná konečně poskytnou inflační čísla z USA za duben, tento komentář píšu den před nimi, avšak prozatím jsme zjevně v zemi, kde se písek lil a voda sypala.