Ze zábavné tragikomedie v existenciální bolest. Barry je příběhem o vykoupení

S přibývajícími díly a dalšími sériemi se ale čím dál víc ukazovalo, že Bill Hader, tvůrce seriálu Barry a zároveň představitel titulní role, chce vyprávět mnohem temnější příběh, než se z vtipné premisy mohlo zdát.

Bill Hader se proslavil v Saturday Night Live primárně jako herec, který uměl dokonale napodobovat jiné celebrity. Pak udělal kriticky uznávaný seriál Barry – a všichni ho najednou začali brát vážně. Tento týden na HBO po čtyřech sériích skončil.

Text obsahuje spoilery k seriálu.

V poslední sérii Barryho říká Bill Hader, že jakkoli se snažíme být lepšími lidmi, vždycky nás dožene minulost. Dekonstruuje příběhy, které si o sobě vyprávíme, abychom se sebou dokázali žít.

První série Barryho byla drsná, ale přeci jen primárně komická jízda. Náladou se po většinu času pohybovala spíše na straně přepálené grotesknosti. Premisa seriálu je výsostně originální a sama o sobě zcela absurdní: nájemný vrah Barry Berkman (Bill Hader) má zabít mladého herce Ryana, který se skrz milostný poměr zapletl s čečenskou mafií.

Ryan dochází na herecký kurz, který vede dávná hvězda, egoistický ale zároveň magnetický Gene Cousineau (v podání Henryho Winklera). Barry se do kurzu zapíše, aby se svému vražednému cíli přiblížil. Ale postupně si herectví zcela zamiluje a rozhodne se, že mu chce zasvětit svůj život.

V mezičase se navíc zamiluje do kolegyně Sally (Sarah Goldberg), s kterou zatouží po rodinném životě. Jeho šéf, Fuches (Stephen Root), který do té doby působil jako jeho manipulativní mentor, se s touto situací jen těžko smiřuje.

Na Barryho zabijáckých schopnostech si vystavěl úspěšné podnikání a jeho případná kariéra v šoubyznysu, který své hvězdy z podstaty zviditelňuje, by šla jen těžko skloubit s prací nájemného vraha, který zase musí být co nejvíce nenápadný.

Do toho se ještě do situace zaplete ambiciozní čečenský mafián NoHo Hank (Anthony Carrigan), který je antitezí naší představy o takové postavě. Je sice drsně potetovaný, ale hlavně mu záleží na jeho stylovém oblékání. Vyjadřuje se něžně, až přecitlivěle.

A zdá se, že mu jde mnohem víc o estetiku jeho gangsterských operací, než o to, jak úspěšné budou. Žánrové kostky jsou tu od začátku rozvrženy skvěle. Komedie se mísí s dynamickými akčními scénami a zápletka je prostě a jednoduše poutavá. Zajímá nás, jak tenhle bizár může dopadnout.

S přibývajícími díly a dalšími sériemi se ale čím dál víc ukazovalo, že Bill Hader, tvůrce seriálu a zároveň představitel titulní role, chce vyprávět mnohem temnější příběh, než se z vtipné premisy mohlo zdát. V základu je Barry narativ o vykoupení a touze po tom být lepším člověkem.

Náš nájemný vrah má posttraumatický syndrom po tom, co zažil jako voják v Afghánistánu. Jeho minulost ho dělá z pohledu diváka sympatickým. Není z podstaty zlý, ale zažil hrozné věci, které ho poslaly na kriminální cestu.

Jak se později dozvídáme, tak nebyl žádným válečným hrdinou, ale spíš vystrašeným klukem, který se v kritické situaci zhroutil a dopustil se na jedné z afghánských misí šíleného násilí. Jediné, co umí, je vraždit.

A jeho mentor Fuches s ním manipuluje tak, že to vypadá, jako by jeho vraždy byly nejen omluvitelné, ale dokonce nevyhnutelné. To je ale jen příběh, který si sám sobě vypráví Barry, aby se sebou dokázal žít. A my mu věříme, protože celé vyprávění vidíme z jeho pohledu.

Až s přibývajícím časem nám dochází, že Barryho život je násilí. Nedokáže se z něj vymanit, a i když se zdá, že za to nemůže on sám, ale jeho minulost, která ho neustále dohání a nutí ho k dalším a dalším vraždám, ve skutečnosti do koloběhu krutosti vtahuje všechny blízké kolem sebe a ničí jim životy.

Pokud něco seriál dělá opravdu dobře, je to fakt, že staví vzhůru nohama naši představu o antihrdinovi, která „quality TV“ provází už od Rodiny Sopránů z roku 1999. V něčem je Barry bytostným HBO archetypem. Zlý a destruktivní muž, s kterým sympatizujeme, protože vidíme i jeho křehkou stránku.

Možná jsou to jen chyby? Možná za to sám nemůže? Je s podivem, že o tom byla i valná většina jiných kriticky uznávaných seriálů z takzvané zlaté éry televize i z jiných stanic. Breaking Bad, Mad Men, BoJack Horseman, či Dexter vyprávěly podobný příběh.

„Myslel jsem si, že po tom, co zastřelil svého kamaráda Chrise v první sérii, sympatie diváků ztratí. Udělal to navíc tak, aby to vypadalo jako sebevražda. Jak mu můžete po tom dál fandit? Nikdy jsem to nepochopil. Diváci nenáviděli Sally, ale milovali Barryho. A my jsme si to nedokázali vysvětlit. Barry doslova zabíjí lidi,“ řekl Bill Hader pro The New Yorker.

Podobný problém řešil i Vince Gilligan u svého drogového magnáta, Waltera Whitea, kterému diváci dál fandili po tom, co provedl neomluvitelné věci, zatímco jeho manželku nenáviděli.

Mluví se tu o misogynii, která samozřejmě může hrát v této problematice roli, ale celá situace je ještě o něco komplexnější. Jednak jsou tyto seriály napsány tak, že od začátku příběh vnímáme z pohledu hlavních hrdinů, tím pádem s nimi do určité hraniční chvíle musíme sympatizovat.

A pak jsou to pořád seriály, fiktivní díla, ve kterých je jednodušší odstrčit každodenní morálku na vedlejší kolej. Giganticky kruté věci, které tito antihrdinové dělají, také možná slouží symbolicky – a pochopitelně přepáleně – jako chyby, kterých jsme se dopustili i my diváci.

A tak chceme vidět, jak své prohřešky postavy napraví. Chceme společně s nimi dojít k vykoupení.

Barry ve svém finále nic takového nenabízí. Pokud něco, tak spíš zmiňovaný opak. Všechny postavy si prošly výrazným vývojem a na začátku poslední řady je vidíme v téměř bezútěšném stavu.

Barry i Fuches jsou ve vězení. Cousineau je traumatizovaný, ale pořád narcistní, a tak mu jde hlavně o to, aby mohl do novin odvyprávět Barryho příběh podle sebe a dostat se tak do záře reflektorů. Sally všichni viní z toho, že ve svém partnerovi nerozpoznala vraha, a tak je něco bytostně špatně i s ní. Nikdo jí nechce dát práci.

Což je pravděpodobně meta-komentář tvůrců na neopodstatněnou nenávist, kterou k Sally v minulosti cítili diváci. Ani ona ale není žádnou neposkvrněnou světicí. První herečka, která ji dá šanci, aby pro ni pracovala jako lektorka, málem přijde o roli, protože v kruciálním momentu se ji Sally pokusí ukrást.

NoHo Hank se svou láskou, Christobalem (Michael Irby), unikl z Los Angeles a na moment se zdá, že se jako jediný vymanil z kolotoče násilí a zla. Ze všech hrdinů bychom mu to nejspíš přáli nejvíc, protože je laskavý a milující, když zrovna neplánuje, jak zabít všechny své oponenty.

Ale ani jemu není dopřáno napravit se. Jeho vrozená dravost se v něm probudí a v nově nalezeném klidu začne spřádat plány, jak znovu dobýt LA. Nejdříve pod legitimní záminkou obchodovat s pískem, později opět brutálně vstoupit na kriminální scénu.

Z původně zábavného a pořád spíše komediálního seriálu se ve čtvrté sérii stává Barry existenciálním peklem, ve kterém nikdo nedokáže uniknout vlastní minulosti. Je to antiteze narativu o vykoupení. V podání Billa Hadera je představa o tom, že začneme znovu a staneme se lepšími verzemi sebe sama pouhý klam.

Mnohem víc tvůrce zajímá, co si vyprávíme sami sobě, abychom si dokázali obhájit, co jsme druhým provedli. Určitá sebenarace je ústředním tématem této řady.

Dopouští se jí nejen Barry, který se zoufale skrze nově nalezeného Boha snaží přesvědčit sám sebe, že je dobrým mužem, jenom se mu staly špatné věci, ale také NoHo Hank, který v bolestné scéně nechá zabít jediného muže, jehož kdy miloval.

A pak vybuduje celé impérium v jeho jménu včetně sochy v životní velikosti, aby svůj hřích odčinil a ukázal světu, jak moc pro něj Christobal znamenal. Zajímavou otázkou je, jestli pak Barry není svým způsobem produktem své doby, která chyby neodpouští.

Určité potřeby dneška udělat tlustou čáru mezi tím, kdo je dobrý a kdo je zlý člověk. Ať už z hlediska tzv. cancel culture nebo korektnosti. Přičemž to není míněno nijak konzervativně, jen trochu mizí ambivalentnost charakteru člověka, kterou naposledy komplexně vystihl například snímek Tár.

V prvních dvou sériích Barryho se ještě zdá, že své hrdiny aktivně zlidšťuje. Ukazuje jejich dobré stránky a morální touhy, které všichni jako lidé sdílíme: potřebu lásky a přátelství, pospolitosti, naplnění v práci a také svého místa ve světě, ve kterém se snažíme konat dobro, i když nám to ne vždy jde.

V poslední řadě už neexistuje nic jiného než zmar. A Hader se nám bez ustání snaží ukázat, že jeho „hrdinové“ jsou ve skutečnosti zlí. Nemůžou si pomoct a ničí se a tahají s sebou všechny kolem. Nedělá to tendenčně a není deklarativní: na to je až příliš chytrým autorem.

Ale své postavy vždy nakonec zavede psychicky i fyzicky do těch nejhorších možných míst. Ve skutečnosti tak ale poutavě popisuje zvláštní lidskou podstatu, která balancuje mezi sebenaplněním a sebedestrukcí.

Kritická odezva na finální sérii byla téměř jednohlasně pozitivní. Reakce diváků byla mnohem více rozporuplná. Zaznívaly hlasy, které nad seriálem zlomily hůl, protože se stal příliš bolestným. Každý díl byl studií krutosti a neschopnosti utéct od své minulosti.

Původní příslib Barryho přitom byl, že uvidíme, jak se z nešťastného vraha stane milující herec, který založí rodinu a své prohřešky napraví ve svém novém životě. Hader to tak ale nechtěl.

Ve finálním aktu vidíme Barryho v autě s celou řadou automatických zbraní, jak se za volantem modlí k Bohu, aby dnešek přežil, nebo aby při záchraně své unesené ženy a jejich syna hrdinsky zemřel. A poskytl tak synovi vzor, který by mu pomohl žít šťastnější život, než byl ten jeho.

Diváci nenáviděli Sally, ale milovali Barryho. A my jsme si to nedokázali vysvětlit.

Pak Barry vyjde na parkoviště a syna mu Fuches, kterého celý život proklínal jako člověka, co ho dohnal na kriminální dráhu, nedramaticky vrátí bez jakékoliv pompéznosti. Barry pak zemře stejně obyčejně v momentě, kdy se rozhodne, že by se policii přiznal, a tak napravil své chyby. Není mu dovoleno spasit se. Protože to stejně chtěl udělat ze sobeckých důvodů.

V úplně poslední scéně, která se odehrává o mnoho let později, vidíme Barryho syna, teď už v pubertálním věku, jak se dívá na film natočený podle tátova života. V něm je jeho otec hrdinou, který se nechal svést z cesty zlými lidmi. Na konci tohoto hollywoodského eposu zachrání svou rodinu.

Ale v poslední chvíli Barryho zabije narcistní učitel herectví, který tak chce zakrýt to, že zavraždil svou přítelkyni. Víme, že je to všechno lež. Ale jako diváci v úryvcích z tohoto absurdně klišovitého snímku vidíme, co jsme nejspíš chtěli vidět celou dobu. Barryho jako pozitivní postavu. Veterána z Afghánistánu, který se snažil být lepší osobou.

Po čtyřech sériích jeho destruktivního chování ale víme, že to tak není. A zůstává otázka, proč jsme to celou dobu chtěli. Barry ke konci nebyl vůbec příjemnou podívanou, ale po posledních dvaceti letech seriálů s antihrdiny před nás postavil důležitý otazník: Proč máme jako společnost potřebu glorifikovat lidi, kteří si to vlastně nezaslouží?