Tak nám odvolali Ševčíka, paní Nerudová prozradila své já a Prigožin byl skoro pod Moskvou

Páteční glosa Václava Klause

VÁCLAV KLAUS

Je léto, začínají prázdniny, jsou tropické teploty. Koupaliště se plní, jak vidím i v pražských Ďáblicích. Politická i žurnalistická úderka však neprázdninuje. 

Rektor VŠE Dvořák, který byl ještě v únoru na mé přednášce o inflaci (a seděl o řadu za děkanem Ševčíkem), svolal Akademický senát školy, jejímž jsem profesorem, a nechal si schválit, že děkan Ševčík pochybil. Ano, pochybil. Pochybil hlavně tím, že strašlivě podcenil atmosféru na VŠE i celkové klima v české společnosti. Byl vždy svůj, hlasitý a akční, nebyl typem akademického Suchara. Měl své názory a ty dával zřetelně najevo. Své názory vyjadřoval až příliš bezstarostně. Myslel, že se to smí. I když se práci děkana na fakultě, na které učí už řadu desetiletí, věnoval intenzivně (a fakulta mu vděčí za mnohé), pochybil tím, že neuměl vyvážit roli děkana a své občanské postoje – ty by mu prošly, kdyby nebyl děkanem. Mračil jsem se za to na něho. Člověka jeho typu jako děkana potřebujeme. I díky němu byla tato fakulta jiná než ostatní.