Fotbalistky vs. fotbalisti 1:4. Mistrovství ale ukazuje, že rovnost se blíží
Sport přináší velké příběhy a generuje ještě větší peníze. Pro ty, které nebaví šajtle, bekhendy a smeče, ale zajímá je propojení sportu s byznysem, je tady naše rubrika Branky, body, dolary.
Jelikož fotbalová Sparta má svůj sen o Lize mistrů opět za sebou, podíváme se na velký sportovní byznys za hranice.
Nedělám to pro peníze
Začít můžeme zlehka, rozhodně citátem týdne. Není propíranější transakce než přestupu brazilské superstar Neymara do Saúdské Arábie, kde naváže na rivaly Cristiana Ronalda či Karima Benzemu.
Vydělat si má sto milionů dolarů ročně, od nového zaměstnavatele si vyžádal dům se třemi saunami, osobního kuchaře a mnoho dalších specialit – a nic proti tomu, Neymar je svobodný člověk a rozhoduje se podle toho, co mu přijde nejlepší.
Zároveň ovšem tento fotbalista, který dal simulování na trávníku nový rozměr, i tentokrát spadl bez cizího zavinění. Jen do pasti vlastních slov.
„Víc než peníze mě žene to, že jsem chtěl odjakživa být globálním sportovcem a otestovat se novými výzvami na nových místech. Chci přepisovat historii a saúdská Pro League má úžasnou energii,“ uvedl Neymar.
Kdo přitom v jedenadvacátém století vycestoval trochu dál za obzor, může dosvědčit, že jsou snad jen dvě opravdu univerzálně dostupné věci, které autor textu spatřil i na Papui: Coca-Cola a dresy fotbalových ikon typu Neymara. Jinými slovy, globálním sportovcem Neymar dávno je.
Pokud to byla jeho motivace, spletl se hned na začátku své cesty na Arabský poloostrov. Není nic špatného na tom přiznat, že to dělá z mnohem prozaičtějších důvodů se znakem $.
Ženy s míčem běží vpřed
Španělsko proti Anglii. Tyhle dva národy se v neděli utkají o titul fotbalových mistryň světa na šampionátu konaném v Austrálii a na Novém Zélandu. Srovnávat výkony pánů a dam v kopačkách při vší úctě nejde primárně kvůli fyzické síle a rychlosti, což zároveň neznamená, že by ženský fotbal měl být brán jako z principu horší.
Disputace o rozdílech mezi fotbalisty a fotbalistkami neskončí nejspíš nikdy, letošní mistrovství světa žen ale může být posledním, kde se tohle propisuje do odměn. Ženy si rozdělí celkem 170 milionů dolarů, u mužů loni v Kataru šlo o 645 milionů dolarů (jen vítězná Argentina dostala 65 milionů).
Na každý dolar u mužů tak ženám připadne zhruba čtvrtina.
Zároveň je ale výše ženského prize money na trojnásobku oproti mistrovství světa 2019.
„Stanovili jsme si cíl, že dosáhneme rovnosti mezi mužským turnajem v roce 2026 a ženským v roce 2027. FIFA nezůstane u slov, půjde vzorem činy,“ uvedl šéf fotbalové asociace Gianni Infantino. A bude zajímavé sledovat, zda slib naplní.
Australanky, které doma k zármutku fanoušků padly s Angličankami, mohly v případě titulu každá dostat prémii 415 tisíc dolarů, přes devět milionů korun. Jak pro Guardian vysvětila někdejší hráčka a nyní australská funkcionářka Kate Gill, 415 tisíc dolarů znamená tři čtvrtiny ročního platového stropu klubu v ženské australské soutěži. Tedy součtu gáže všech hráček.
„Peníze nejsou pro fotbalistky určitě hlavní motivací, ale záleží na nich. Odměny, které jsem svého času dostávala v reprezentaci já, byly přinejlepším ubohé,“ dodala Gill.
Game, set, match, Tiffany
Nikoli snídaně, ale mečboly u Tiffanyho. Světoznámá luxusní značka se vrací ke světoznámému luxusnímu tenisovému svátku: Tiffany podepsalo novou smlouvu s grandslamem US Open, který brzy v New Yorku odstartuje svůj 143. ročník.
A nabízí zajímavou motivaci i pro české tenistky, které se zase budou řadit mezi spolufavoritky. Tiffany pro US Open tradičně vyrábí trofeje šampionů, včetně věrných kopií, které si vítězky a vítězové mohou odvézt domů. Tu jim nově experti od Tiffanyho zpracují ihned po finále, aby si mohli relikvii rovnou přibalit do kufrů – dosud se tyto verze pohárů posílaly vítězům dodatečně.
US Open platí za nejhlasitější ze čtyř grandslamů, za obří show důstojnou města, které nikdy nechodí spát. A k tomu Tiffany s odhadovanou hodnotou přes šestnáct miliard dolarů pasuje.
Viktorův největší sen
Saúdskou Arábií jsme začali a použijeme ji i na závěr: není pochyb, že příchody Ronalda a Neymara do tamní soutěže, za čímž stojí peníze z národního investičního fondu, se dějí i kvůli zlepšování národní image. Říká se tomu sportswashing.
Dělá to ve velkém Katar, vrcholem ruského lakování byla olympiáda v Soči a Čína, protože ta je přece ještě větší, si dokázala olympijské hry vybojovat dokonce dvakrát. Do Pekingu zamířily v létě 2008 a v zimě 2022 – a vždy posloužily jako prezentace „vlídné tváře“ režimu.
A není potřeba dívat se jen do Asie či do arabských zemí. Stačí zvednout zrak k Maďarsku. U Dunaje v sobotu začíná mistrovství světa v atletice, jedna z vrcholných sportovních akcí v globálním měřítku, navrch na parádním novém stadionu za 700 milionů dolarů.
Premiér Viktor Orbán si tím odškrtává další položku: Maďarsko už v nové aréně hostilo plavecké světové šampionáty a na fotbalovém národnímu stadionu Ference Puskáse se pro změnu hrály duely mistrovství Evropy 2021. Na zemi s nižším počtem obyvatel než Česko jsou investice do sportovní infrastruktury mimořádné.
Orbán má seznam priorit poměrně jasný a jeho snaha míří k vrcholnému cíli v podobě olympijských her – spekuluje se, že Maďaři se budou ucházet o ty v roce 2036.
Komu to přijde jako příliš fantastická konstrukce, toho v rozhovoru s AP usvědčil z omylu někdejší sportovní novinář a nyní opoziční představitel János Kele: „Stadiony určené pro olympiádu už stojí. Fidesz si svůj olympijský sen kousek po kousku plní.“