Zaostává Evropa za USA? Rozdíly v HDP nám neříkají vše

Nůžky mezi ekonomikou Evropy a Spojených států se rozevírají. Jakou roli v tom hraje například i daňová politika?

Rozdíl mezi hrubým domácím produktem Evropy a Spojených států za posledních patnáct let vzrostl o osmdesát procent. Proč se ekonomické nůžky mezi starým a novým kontinentem rozevírají? A má vůbec Evropa šanci USA dohnat?

Zatímco v roce 2008 měly eurozóna a Spojené státy ekvivalent hrubého domácího produktu 14,2 bilionu dolarů a 14,8 bilionu dolarů, v loňském roce už byl v HDP eurozóny (15 bilionů dolarů) a USA (26,9 bilionu dolarů) osmdesátiprocentní rozdíl.

Podle hlavního ekonoma J&T Banky Petra Sklenáře může za rozdíl v HDP Evropy a USA mix řady faktorů, mezi které patří regulace, byrokratická zátěž, přístup k energetice, k řešení problémů dluhové krize, k novým trendům a strukturální změny.

„Unie a evropské státy na sebe uvalily velkou regulatorní a byrokratickou zátěž. To vše vytváří dlouhodobé omezování růstu. Evropskou odpovědí na jakoukoli otázku je nová regulace, což ale omezuje inovace a dlouhodobý růst,“ tvrdí Petr Sklenář.

Evropa podle něj zaspala u technologií ze začátku tisíciletí a od té doby vynikala především v udělování pokut kvůli monopolnímu chování amerických firem, jako je Microsoft. „Nůžky se ještě dál otevřely po roce 2010, kdy v Evropě na rozdíl od USA či Asie nevznikla žádná významná technologická firma,“ připomíná ekonom.

„Naopak ekologickými regulacemi Evropa postupně podvázala svůj průmysl, a to hlavně automobilový, který byl dlouhodobě globálně konkurenceschopný. Ještě větší rozevření nůžek přináší umělá inteligence, kde vývoj leží primárně v USA. Unie má jen své regulace,“ myslí si Sklenář, podle něhož je dlouhodobě problematický i macešský přístup Evropy ke své energetice.

Na evropskou ekonomiku tak doléhají náklady regulací daných snahou odvrátit nejhorší scénáře klimatické změny. Sem patří systém emisních povolenek a také přísné ekologické normy, kvůli kterým je část průmyslové výroby v Evropě neekonomická a dochází k deindustrializaci, tedy přesunu průmyslu mimo Evropu.

Příkladem je přesun chemického průmyslu do USA. „Ve výsledku má Evropa asi pětkrát dražší zemní plyn než USA a asi čtyřikrát dražší elektrickou energii,“ konstatuje ekonom. 

Profesor Kolumbijské univerzity a zakladatel CERGE-EI Jan Švejnar pro změnu vyzdvihuje rozdíl v americkém a evropském daňovém systému. „Existuje zde jiné daňové rozložení, nejblíže DPH je v USA takzvaná sales and use tax, vybíraná na úrovni států a měst. Vybírá se navíc až při konečném prodeji, oproti Evropě, kde se DPH vybírá v každé fázi výroby,“ vysvětluje Švejnar. 

Pro Česko především by podle něj bylo žádoucí vybírat mnohem méně v rámci DPH a naopak více zdaňovat nemovitosti. „Přidaná hodnota je zjednodušeně řečeno součet mezd a zisku produkovaných ekonomikou. Tím, že vysoká sazba DPH zatěžuje pracující a firmy, snižuje lidem motivaci pracovat a bere podnikatelům chuť investovat,“ tvrdí Švejnar.

„Daň z nemovitosti tento negativní aspekt nemá. Jak naznačuje původ slova nemovitost, daň nemůže z dané země uniknout,“ vysvětluje rozdíl oproti investicím, které se mohou přesouvat, a lidem odcházejícím za prací.

„Při vyšší míře odvodů na sociálním a zdravotním pojištění je více zdaňována práce a snižuje se tím motivace lidí pracovat, což je do velké míry případ Česka a některých dalších zemí EU,“ doplňuje Jan Švejnar.

Co se otázky daní z nemovitosti týče, je podle něj důležité uvědomit si, že nemovitosti vlastní v Česku do značné míry i cizinci a navýšení sazby DPH by umožnilo vyšší odvody do státního rozpočtu, aniž by došlo k zatěžování českých občanů.

Petr Sklenář připomíná, že nešťastný byl i způsob, jakým eurozóna řešila dluhovou krizi v letech 2008 až 2012. „Zachránila euro a jakousi jednotu, ale obětovala růstový potenciál na další roky. V USA zvolili přechodně bolestné řešení v podobě bankrotů, ale po letech se do problémových částí mohl vrátit růst,“ konstatuje.

Ekonomka a členka NERV Helena Horská vidí problém v tom, že v Evropské unii chybí silný kapitálový trh. „Zatímco v USA dvě třetiny firem využívají obchodovatelných finančních nástrojů, v Unii je to jen třicet procent,“ upozorňuje ekonomka.

S problematickou absencí jednotného a silného kapitálového trhu souhlasí i šéf České spořitelny Tomáš Salomon. „Ten evropský je roztříštěný, přeregulovaný a v důsledku velmi slabý,“ myslí si.

Dobře fungující kapitálový trh vnímá jako zdroj financování malých a středních podniků a také příležitost, jak mohou drobní investoři zhodnotit úspory a porazit inflaci. „Snad si někteří čeští a evropští politici tento deficit uvědomují a budou se snažit domácí kapitálový trh, například v oblasti firemních dluhopisů a zaměstnaneckých akcií, rozhýbat,“ doufá Salomon.

Za klíčovou považuje jednoznačně prorůstovou politiku jak na úrovni Evropské unie, tak národních států. „Právě před Českem leží nutnost nastartovat změny vedoucí k druhé ekonomické transformaci, v níž hraje reforma kapitálového trhu stejně důležitou roli jako imigrační politika akcelerující příliv zahraničních expertů a talentů, podpora firem s globálními ambicemi a vysokou přidanou hodnotou nebo rozvoj celoživotního vzdělávání,“ vyjmenovává šéf České spořitelny.

Evropa stárne a potřebuje pracovní sílu.

Některé evropské země už nyní v řadě ekonomických parametrů nevycházejí ze srovnání s USA špatně. Evropská unie jako celek a Česko obzvlášť ale podle něj mají v tomto ohledu před sebou ještě dlouhou cestu a měly by „přidat do kroku“.

Helena Horská připomíná, že Evropa stárne a potřebuje pracovní sílu. „Řízená migrace se jí příliš nedaří,“ hodnotí a kontinentu doporučuje více inovačních center a výzkumu. „Investice do něj za Amerikou zaostávají. Reálně hrozí, ze Evropa bude ztrácet svou ekonomickou sílu ve prospěch asijských šelem,“ upozorňuje ekonomka.

Že by starý kontinent v následujících dvaceti letech dohnal americký HDP, je podle Petra Sklenáře nepravděpodobné. „Ve Spojených státech pokračuje silný růst a posilování výhod v oblasti umělé inteligence a čipů. Naopak Evropa se dál utápí v nerůstu,“ kritizuje politiku udržitelnosti.

„Nejde jen o vývoj od finanční krize v roce 2008, ale i od covidu. Americká ekonomika se vrátila na růstovou dráhu a roste tempem kolem tří procent. Naopak evropská ekonomika poslední dva roky až na výjimky trendově neroste,“ konstatuje Sklenář, podle kterého navíc nejde o soupeření pouze se Spojenými státy, ale také s jihovýchodní Asií.