Mrkají, dýchají, někteří pohybují očima, sténají bolestí, nebo dokonce při poranění kůže krvácejí. Řeč není o skutečných pacientech, ale o těch umělých. Realistické modely však nejsou to jediné, co se používá v takzvané simulační medicíně, která ve výuce budoucích lékařů nabývá na významu. Jak taková léčba nanečisto vypadá, jsme sledovali na vlastní oči.
