Profesor Cyril Höschl byl stálicí našeho časopisu bezmála čtvrt století. Pravidelná rubrika, v níž odpovídal na dotazy čtenářů a při tom popularizoval rozličné vědecké poznatky, byla pro mnohé čtenáře Reflexu prvním, na co z daného čísla upřeli zrak. Sama jsem jeho úvahy četla se zájmem, neboť mi představovaly úplně nový svět: říši konzervativních hodnot a netušených psychologických, nebo spíš už psychiatrických zvláštností, v níž se fousaté židovské vtipy mísí s jednoznačným politickým názorem (pravicovým) a touha seznámit veřejnost s poznatky od biologie po neurovědu s potřebou vyvracet bludy a lži. Anekdoty a suchý humor měly většinou dveře dokořán – ovšem s vkusem. Třeba o duševním zdraví mladých Cyril Höschl nežertoval.
