Jak vyvést české podniky z kouta? Méně překážek, více investic, říká šéf DZ Klatovy
Nedostatek kvalifikovaných lidí, stárnoucí populace a rostoucí konkurence z okolních zemí tlačí české firmy do kouta. „Čelíme obrovským výzvám,“ říká CEO Drůbežářského závodu Klatovy David Bednář. Jak z kouta ven? Těch cest je podle něj víc – robotizace, lepší vzdělávání, benefity pro mladé i péče o zaměstnance ve vyšším věku. A hlavně strategické investice.
Drůbežárny v Klatovech rozhodně nejsou mladou firmou, nebyly postaveny v novém tisíciletí, naopak s sebou táhnou historii, která se píše už od roku 1966. V posledních letech se ale mění, investují do strojů, robotů i zelených zdrojů energie.
„Firmy, jako jsme my, musí investovat, je to nutnost. Ale podnik zároveň stárne a já pořád řeším dilema, jestli opravovat, kupovat nové stroje, nebo stavět farmy, abychom si zachovali zdroje,“ říká šéf Drůbežářského závodu Klatovy David Bednář, který je zároveň členem Výkonné rady Potravinářské komory.
Obrat roste, výnos ne
Podnik pod jeho vedením dorostl k loňskému obratu tři a půl miliardy. Do inovací investoval v řádech stovek milionů korun. „Pořád je to ale málo na to, jak investuje naše zahraniční konkurence, nejenom na Západě, ale i na Východě. Těch peněz by bylo potřeba víc a docela mě mrzí, že to naši politici neslyší,“ kritizuje.
„Podmínky pro podnikání jsou čím dál těžší, přestože firmy, jako je ta naše, rostou. Pokud chceme udržet konkurenceschopnost, musíme podpořit investice, modernizovat a snížit byrokratickou zátěž,“ shrnuje svůj pohled. Často dává za příklad Polsko, kde sám navštívil několik podniků, se kterými se ten jeho úrovní investic a technologií nemůže měřit.
„Na takové investice bychom museli víc vydělat. Snažíme se investovat do věcí s rychlou návratností, jako je právě robotizace, stavíme fotovoltaiky, abychom ušetřili na energii, ale za současného nastavení trhu nejsem schopen z firmy dostat víc. Máme výnosnost šest a půl procenta, což je i proti Polákům málo,“ srovnává Bednář.
Rozdíl vidí třeba v cenách energií, které jsou v Polsku o dost nižší. „Zároveň je tam nesrovnatelná podpora státu, co se týče investic. Dnes tam stát v potravinářském průmyslu přispívá na investice do výše padesáti procent, před pár lety byla podpora až stoprocentní. My máme nulu. V Česku není potravinářství a zemědělství prioritou vlády, ať už je jakákoli,“ míní David Bednář.
Investice jako podpora růstu
Za pravdu mu dává i analytik pracovního trhu z Alma Carreer Tomáš Ervín Dombrovský. A investiční deficit zobecňuje na celou českou ekonomiku. „K výrazně vyššímu růstu a zlepšování podmínek pro podnikání, pro práci i pro život se určitě neprošetříme. Potřebujeme investice přesně směrované, zaměřené na lokální kapitál, lokální průmysl nebo lokální služby,“ tvrdí.
„Dlouhodobě jsme zvýhodňovali zahraniční firmy, které měly královské podmínky pro to, aby sem přišly a případně zůstaly, a to pokřivilo trh – české firmy teď čelí extrémně silné konkurenci, která byla na počátku vlastně neférově zvýhodněna,“ připomíná Dombrovský.
„Míra ziskovosti českých poboček zahraničních koncernů je v evropském měřítku nadprůměrná, ale většina těch peněz tady nezůstává, nejsou investovány v Česku, odtékají do zahraničí. Jsme dojná kráva Evropy a bohužel z těch peněz příliš netěžíme,“ doplňuje analytik pracovního trhu.
Je to podle něj vidět na slabých reinvesticích do infrastruktury a služeb, do vědy, vzdělávání i vývoje. „Ani v posledních letech jsme to bohužel příliš nenapravili, takže si nemyslím, že by se blýskalo na lepší časy. Musíme si pomoci sami a musíme to dělat chytře,“ poznamenává Dombrovský.
Příliš překážek
„Firmy, které jsou už teď pod tlakem, přitom se umějí rychle přizpůsobit, najít cestu a zároveň byznysově obstát, budou mít v nepříliš vzdálené budoucnosti velkou výhodu. Získávají kompetenci, kterou využijí vrchovatou měrou,“ dodává Dombrovský.
Dobře to ví i David Bednář. „Musíme se postarat sami o sebe. Ideální by bylo, kdyby nás jakákoli vláda alespoň nechala dělat svoji práci,“ naráží na další překážky, kterými jsou podle něj přebujelé regulace a byrokracie.
„Náš pracovní trh je i na evropské poměry silně přeregulovaný,“ pokyvuje Dombrovský. „Například zaměstnávání lidí ze zemí mimo EU je extrémně zdlouhavé a nákladné, přitom i v tom čelíme celoevropské konkurenci – většina zemí má nedostatek lidí a snaží se je přilákat zvenčí,“ říká.
„Náš právní řád i mentalita jsou však pořád takové rakousko-uherské. Na všechno se snažíme vymyslet nějaký jasně daný režim, místo abychom dali firmám i lidem širší pole působnosti a prostor pro vzájemné vyjednávání vhodných podmínek,“ míní Dombrovský.
Kritizuje množství norem a certifikací i daňový a odvodový systém, který znevýhodňuje běžnou zaměstnaneckou práci, zejména u pozic s nižšími příjmy. A také typické „berle“ českého pracovního trhu jako švarcsystém či zneužívání dohod o provedení práce. „To vše náš pracovní trh křiví,“ dodává Dombrovský.
Pokřivený trh se podle Davida Bednáře přece jen v poslední době trochu rozhýbal, do podniků na Klatovsku se vracejí dokonce i Češi, kteří pracovali v Německu, kde se situace mění a mnohé firmy propouštějí. „Vracejí se nám i technické profese, kde máme dlouhodobě velký problém. Jsme konečně schopni nějaké lidi nabrat,“ pochvaluje si.
Do budoucna ale moc optimistický není, stejně jako Tomáš Ervín Dombrovský. „Máme stále velmi vysoký počet neobsazených pozic a ta situace se nebude moc zlepšovat,“ myslí si Dombrovský.
„Pravděpodobně se bude spíše zhoršovat – čelíme rychlému stárnutí populace, které nás ještě výrazně dožene, nebudeme schopni nahrazovat lidi, kteří budou odcházet do důchodu. Počet absolventů na to nebude stačit,“ predikuje.
Lepší práce s lidmi
Podle Bednáře je tak potřeba lépe pracovat s tím, co Česko má. Cesta může vést přes automatizaci, která by zčásti pokryla nedostatek lidí a zároveň zvýšila efektivitu. „I k těm robotům ale potřebujete specializované profese, a ty my nemáme. Je to velký problém. Dokonce je nemají ani firmy, které vám ty roboty prodávají,“ poznamenává.
V Drůbežářském závodě Klatovy dnes pracuje kolem osmi stovek lidí. Zhruba polovina z nich jsou kmenoví zaměstnanci, druhá půlka agenturní pracovníci. Aby Bednář přilákal mladé, přidává benefity, na které slyší. „Nechci to úplně zobecňovat, ale problém je v tom, že mladá generace moc dělat nechce, její požadavky se mnohdy neslučují s procesy a pravidly ve firmách,“ krčí rameny.
„Museli jsme slevit z nároků, které jsme na určité pozice měli. Snažíme se prostě najít lidi, kteří alespoň chtějí pracovat, a až pak je tu práci naučit, i když u technických profesí je to samozřejmě složitější,“ podotýká šéf klatovského podniku.
A Dombrovský uzavírá kruh: „Na to, aby firmy mohly samy učit svoje lidi pracovat s technologiemi a rozšiřovat jejich kompetence, jim na vzdělávání zbývá málo prostředků. Protože je musí investovat spíše do zajištění provozního bezpečí, naplnění regulatorních potřeb, certifikací.“
Beze změn daňově-odvodového systému a investic do lidí podle něj nebude možné prosperitu dlouhodobě udržet, natož ji rozvíjet. „Česká ekonomika potřebuje strategický plán, jak se vyrovnat s demografickým vývojem, technologickými změnami a stále tvrdší globální konkurencí. Jinak budeme jen hasit požáry místo toho, abychom budovali silnou ekonomiku.“
The post Jak vyvést české podniky z kouta? Méně překážek, více investic, říká šéf DZ Klatovy appeared first on Forbes.