V Gaze je něco horšího než hlad. Je to Izrael, který svými hrami na příměří ničí naději

Historie odsoudí ty, kteří se těchto zločinů dopustili, ale také ty, kteří stáli stranou a dovolili, aby se staly.Jednoho červnového rána jsem se probudila a můj telefon byl zaplaven zprávami. Všechny zpravodajské kanály, všechny příspěvky na sociálních sítích, všechny rozhovory byly plné opatrného optimismu. „Jednání pokročila“, hlásaly titulky. „Příměří na dosah“, „Masivní konvoj s humanitární pomocí se chystá na vstup“.V tu chvíli jsme byli uprostřed hladomoru; některé dny jsme nejedli vůbec nic. Umíte si představit opatrnou radost, která se nám rozlila v srdcích, a naději, která se nesla v našich zprávách. Přátelé mi psali slova plná nejisté úlevy. „Může to opravdu být konec?“ zeptal se jeden. „Budeme si pamatovat, jaké to je cítit se v bezpečí? Bude konečně chleba?“ Odvážili jsme se snít. Představovali jsme si ticho příměří, chuť teplého chleba, pohodlí po vydatném jídle. Některé obchody opatrně znovu otevřely. Ceny mírně klesly. Poprvé za několik měsíců se chleba zdál téměř na dosah. Na krátký okamžik se zdálo, že se život vrátil do ulic, píše palestinská autorka Shoug Mukhaimar.