Historikové si udržují své řemeslo tím, že vždy jednou za generaci vyvrátí do té doby přijímaný pohled na minulost. Dělá se jim to obvykle poměrně snadno, protože veškerá historiografie je otázkou přidělování důrazu. Vyprávění o dějinách je dialog mezi přítomností a minulostí, v němž se mění akcenty, publikum i otázky, které si klademe. Můžeme to doložit našimi nejoblíbenějšími českými mýty. Mezi ty, které se nejpevněji uchytily v kolektivním povědomí, patří tři:
