Nemáme moře. No a co? Česká bioložka už zachránila miliony mořských želv
Česká republika nemá moře, přesto z ní pochází žena, díky níž se téměř pět milionů mořských želv dostalo do vln oceánů místo na talíř nebo do plastového kyblíku pro turisty.
Když za vámi přijde malé dítě s tím, že by chtělo chránit třeba tropické pralesy nebo zvířata, která nikdy na vlastní oči nevidělo, neříkejte mu, že to nejde. Neříkejte mu, že do věcí, které se dějí tisíce kilometrů od České republiky, nemá šanci zasáhnout. Není to pravda.
Bioložka Hana Svobodová, kterou Forbes v roce 2020 zařadil do žebříčku doplňujícího náš výběr 30 pod 30, jemuž říkáme Almost there a je určen pro mladé a nadějné Čechy a Češky do 33 let, dokazuje, že i zdánlivě nepřekonatelné bariéry se dají překonat.
Ačkoli vyrostla v zemi bez moře, dnes patří mezi lidi, kteří reálně mění osud ohrožených mořských živočichů po celém světě.
Hana Svobodová se ochraně mořských želv věnuje přes dvacet let, aktivně pak od roku 2014, když v Indonésii, konkrétně na severovýchodním Borneu v oblasti Berau, začala působit jako odborná poradkyně v místní organizaci, která chránila želvy na třetím nejdůležitějším místě na světě pro ohrožené karety obrovské.
Bilang-bilangan a Mataha. Dva maličké, neobydlené tropické ostrovy. Právě tady mise Hany Vašina Svobodové před víc než deseti lety začala.
Karety, které se na těchto ostrovech narodily, se na ně i vracejí, aby zde stejně jako jejich matky nakladly vejce. A právě tady na ně čekali pytláci, jejichž prostřednictvím pak vejce končila v restauracích, často i tisíce kilometrů daleko. Pláže byly znečištěné, hnízda vybírána, budoucnost želv mizela po hrstech.
Pláže tak bylo potřeba hlídat, čistit od naplavených odpadků, a především snůšky vajec přemisťovat na chráněné části pláže, kde jsou pod lepší kontrolou. V tu dobu byla mladá Češka ještě přímo na místě, kde školila místní ochránce a přesvědčovala obyvatele okolních ostrovů, že želvy si ochranu zaslouží.
Pak ale přišel covid-19. Vynucený návrat do Česka a nejistota. „V roce 2022 jsme Berau přestali podporovat, protože místní člověk, který měl lokalitu na starosti, přestal na dálku fungovat podle domluvy a ochranářům několik měsíců zadržoval výplatu,“ vzpomíná Svobodová. Místo ale bez dohledu nezůstalo. Aktivitu naštěstí převzaly indonéské úřady.
Hana proto své aktivity přesunula na jihovýchod Indonésie na ostrov Lembata, ležící mezi známějšími ostrovy Flores a Timor. „Dobré bylo, že nově jsme byli na obydleném ostrově, kde jsme nechránili jen želvy, ale mohli jsme se víc soustředit na vzdělávání místních, což je stejně důležité,“ podotýká bioložka.
Když totiž domorodci pochopí, že želvy jsou důležitější v moři než jako vajíčka na talíři nebo že jim želvy plovoucí v moři můžou přinést užitek v rámci turismu, přímá ochrana je pak mnohem efektivnější.
Místní ochránci a dobrovolníci proto například začali učit děti plavat, což je schopnost, která většině Indonésanů chybí.
„My je to naučíme, a když jim pak ještě dáme brýle a šnorchl a děti vidí korály a celý ten život odehrávající se pod vodou, běhají potom po vesnici a říkají to ostatním. K moři pak mají úplně jiný vztah a těžko do něj ve vyšším věku hodí dynamit, aby si posbíraly zabité ryby,“ vysvětluje Vašina Svobodová.
I když mladá Češka měla obavu, že pandemie covidu-19 její projekt zastaví, stal se přesný opak. Fungování spolku Chráníme mořské želvy totiž stojí hlavně na podpoře veřejnosti a ta během pandemie překvapivě zesílila.
Svobodová sice nemohla na přednášky, které do té doby zajišťovaly velkou část příjmů, ale peníze začaly chodit od drobných dárců. A hlavně pravidelně.
„Loni jsme měli náklady mírně přes jeden milion korun a sedmdesát procent máme od pravidelných dárců, přičemž až na jednoho dárce nikdo neposílá víc než tisíc korun. Občas přijde částka v řádu nižších desítek tisíc korun od nějaké firmy, ale jsou to spíš výjimky,“ vysvětluje bioložka.
Pravidelné financování dovolilo aktivity rozšířit. Dnes tak dvacítka jejích ochranářů působí na šesti místech v Indonésii a na třech místech na jihu Srí Lanky. Naposledy ochranáři přidali další lokalitu v papuánské části Indonésie, kde letos ochránili přes sedmnáct stovek snůšek, které přenesli do bezpečí nebo je zastínili.
Stín se totiž ukázal být překvapivě jednoduchým, ale o to zásadnějším pomocníkem. Zastíněná hnízda měla úspěšnost líhnutí 55,8 procenta, zatímco z těch, která byla trvale na slunci, se v průměru vylíhlo jen 21,9 procenta želv. Malý zásah. Obrovský rozdíl mezi životem a smrtí.
Bioložka se kromě pomoci v tropech snaží vzdělávat i české turisty, kteří za exotikou míří. Těch je nadto každý rok víc. Ostrovy v Indickém oceánu, Karibik, pláže jihovýchodní Asie… Zatímco v roce 2023 z Prahy do exotických destinací jen na přímých charterových linkách odletělo 199 tisíc cestujících, loni jich bylo 269 tisíc a letos toto číslo ještě vzroste.
Potvrzují to i cestovní kanceláře a agentury. Zimní exotické destinace, jako je Thajsko, Dominikánská republika, Indonésie, Zanzibar nebo Mauricius, zaznamenávají i letos dvouciferný růst.
A turisté v tropech často zamíří právě do takzvaných záchranných stanic umístěných u frekventovaných pláží. Jenže velmi často se jedná o turistické pasti, kde nejde ani tak o ochranu želv, jako spíš o vybraný příspěvek.
Hlavní problém spočívá v tom, že provozovatelé takových míst dávají do bazénků čerstvě vylíhnuté želvy a čekají, až přijde turista, který zaplatí za to, že si některou vypustí do oceánu.
„Jenomže turisté chodí přes den, pouštějí je na horký písek, želva se přehřeje a sotva dojde do moře. A tam ji stoprocentně něco sežere. Turista má skvělou fotku, ale přehřátá a popálená želva šla na smrt. Takže když pouštět želvu, tak v noci nebo brzy ráno. A ideálně hned po vylíhnutí, kdy mají ze žloutku energii na to, aby odplavaly co nejdál od pobřeží, kde je nejvíc predátorů,“ vysvětluje Svobodová.
Ta za roky, kdy na záchraně želv pracuje, začíná vnímat konkrétní výsledky své práce. Na chráněné pláže se vrací víc želv. Mezinárodní unie pro ochranu přírody navíc uvádí, že víc než čtyřicet procent populací mořských želv je dnes v nízkém riziku ohrožení – v roce 2011 to bylo jen 23 procent.
„Mám pocit, že k tomu nějak přispíváme i my, protože teď už je to skoro pět milionů želv, které jsme vypustili do moří a oceánů. Sice se uvádí, že do dospělosti přežije jedna z tisícovky, ale i tak by to bylo téměř pět tisíc dospělých želv, což v ohrožených populacích není nízké číslo,“ udává Vašina Svobodová.
Bioložka navíc k ochraně přírody motivuje další Čechy. „Někdy přijde někdo starší s tím, že kvůli mně šel studovat biologii. Jindy je to holčička ze základní školy, která by chtěla chránit pralesy. Je fajn takhle někoho nakazit ochranou přírody. Nemusí jít o želvy, ale fakt, že si někdo další půjde za svým snem, mi přijde dobrý,“ usmívá se.
- Nejsou v něm žádné bazény, případně v nich mají jen viditelně zraněné želvy.
- Chrání pláž a samice želv před pytláky.
- Samotní zaměstnanci přenášejí vejce do bezpečí a nevykupují je od pytláků.
- Mláďata vypouštějí v den vylíhnutí v době, kdy je chladný písek – za tmy nebo nejdříve za soumraku.
- Při vypouštění mláďat dodržují odstup, nedovolují sahání na želvy ani focení s bleskem.
The post Nemáme moře. No a co? Česká bioložka už zachránila miliony mořských želv appeared first on Forbes.