Jana Anderlová pracovala přes čtyřicet let jako ruchařka u filmu. Staré magnetofonové pásky v jejích rukách zněly jako člověk procházející travním porostem, vějící tkanina a praskající větvičky zase jako oheň. „Ani obyčejné kroky nejsou legrace – nášlapem musíte umět rozlišit chůzi muže a ženy,“ vysvětluje.
