Nám Slunce hřeje v tichu hvězdu nekonečna v přímce cestnemluví s temnem z neznáma –i tam kde slova odvážnáumlčí strachem možný trest –odvážně svítí na protest!Až nepravdivé bude znítzas v prázdnu myšlenekvytvoří Slunce čistý citi v labyrintu otázek?U břehů zcela temných řek?V pokoře také mizí stín –když poselství ke ztracenýmvzpomínkám času něžnosti –procitne k věčné radostiMlčící hvězda stále snív necitu – chladu souhvězdíkde prorok světu neznámýutváří příběh své pravdyu nekonečné krásy dní –Když světlo v stínu zahlédnuucítím dotek v neznámu?I lásku – kterou stvořil Bůh?
