„Hebrejsky raději nemluvme,“ říká mi J., když nám dají vybrat, jestli spolu budeme mluvit hebrejsky, nebo anglicky. Sice se představil, ale máme dohodu – jména jsou tabu, protože izraelští vojáci jsou ve světě naháněni za to, že brání svoje rodiny, přátele a svou zem. „Musíme si říct něco česky,“ dohaduji se s tiskovou mluvčí izraelské armády. „Aspoň větu, jak můžu vědět, že J. je doopravdy Čech?“
