V mlhavém únorovém odpoledni působí vojenský hřbitov na jižním předměstí Charkova skličujícím dojmem. Mrazivý vítr se opírá do nedohledného moře ukrajinských vlajek, které se v něm třepetají jako ptačí křídla. Co žlutomodrý prapor, to jeden padlý obránce Ukrajiny. Předloni jsem jich tu napočítal půl druhého tisíce, od té doby zde však přibyly další tři sektory a vojenské pohřebiště se tak rozrostlo skoro čtyřnásobně.
