Sebevražda Německa a východoevropské žáby

 Obě analytické práce se věnují negativním důsledkům muslimské imigrace pro budoucnost Evropy a Německa zvláště. Své závěry mají autoři podloženy statistickými daty, která dokreslují jejich hluboký pesimismus patrný z názvů obou knih.

Srovnávají různé vlny přistěhovalectví, se kterými se západní Evropa během posledních sedmdesáti let setkala (z východu a jihu kontinentu, z Indie, Číny a jihovýchodní Asie) s imigrací z muslimských zemí (z Pakistánu, Afganistánu, Turecka, Blízkého východu, severní Afriky) a oba svorně konstatují, že integrace muslimů do evropské společnosti se v žádném státě Evropské unie nepodařila. Místo multikulturní Evropy se zvolna rodí Evropa ghett, ve které bude původní obyvatelstvo systematicky znevýhodňováno a potlačováno.

Bašta: Bašta: Volnost, rovnost, bratrství a migranti

Muslimové si přinášejí do nové vlasti své náboženství, kulturu, společenské uspořádání, své jazyky, předsudky a stará nepřátelství a odmítají se čehokoli z toho vzdát. Proto nejsou úspěšní ani společensky ani ekonomicky. Tuto frustraci řeší ještě hlubším příklonem ke své víře, takže duchovním i organizačním centrem každého ghetta je mešita a její imám. Důsledkem pak jsou jevy, které lze dobře podchytit statisticky – míra nezaměstnanosti, zločinnosti, drogové závislosti a závislosti na sociálních dávkách. Zvláště odstrašující je Laqueurův údaj o Dánsku před deseti lety: ač muslimové tvořili jen 5% obyvatel, konzumovali 40% sociálních výdajů.

Existuje ještě jedna výrazná charakteristika těchto společností u našich německých sousedů – všudypřítomné násilí, počínaje přísně patriarchální rodinou s krutě trestajícími otci, pokračuje gangy mladistvých na ulicích s permanentní válkou mezi Turky, Kurdy, Araby, Albánci a všemi společně proti Němcům ve snaze si vynutit respekt. V tomto ohledu je třeba zmínit mimořádně ohavné chování vůči ženám a homosexuálům.

Protože v důsledku ideologie multikulturalismu a politické korektnosti se stát ve vztahu k imigrantům v podstatě vzdal svého monopolu na násilí, vznikly tzv. no go zones se všemi důsledky, které z toho pro postižená města plynou. Myslím si, že každý, kdo například nechápe pohnutky stoupenců hnutí PEGIDA („vždyť žádné muslimy neznají...“), by si měl přečíst knihu Thila Sarrazina. Holt východoevropské žáby už vědí, že ta voda je vařicí, takže do ní odmítají skočit.

Současné počínání německé kancléřky a evropských elit vůbec lze jen těžko logicky vysvětlit. Masivní příliv nových migrantů ze společenství, které se ve vztahu k původním obyvatelům ukázalo jako nejvíce problematické, může situaci vyhrotit až k násilným projevům. Ostatně více než dvě stovky vypálených ubytoven pro běžence představuje výmluvné svědectví o poměrech v Německu. Odmítání přijmout realitu a dívat se na všechny imigranty jako na jednolitou masu a nevidět, jak se mezi sebou vzájemně již mnoho set let nenávidí, přináší (a v budoucnu ještě přinese) množství násilných konfliktů, které se snadno mohou zvrhnout v občanskou válku v evropských ulicích. Ta byla v historii průvodním jevem každého stěhování národů. Proč by to dnešní mělo být výjimkou?

Pokud jde o Českou republiku, obávám se, že pouhá hrozba nuceného přijímání imigrantů (vnucené kvóty) povede ke změně politické mapy našeho státu. Politici poslušní diktátu Evropské komise asi budou muset po příštích volbách emigrovat do Bruselu. Tak hluboký rozpor mezi občany a politickou elitou totiž byl v Čechách naposledy za Protektorátu, končí svůj komentář Jaroslav Bašta.

První zprávy , Jiří Kouda