Nultá válka 2.0: Směr Arktida

Dmitrij Minin

5. září 2022

Někteří historici označují Krymskou válku v letech 1853 až 1855 za nultou světovou válku před první a druhou světovou válkou. Měla mnoho účastníků a velký rozsah. Útok spojenců mířil nejen na Krym, ale i na Baltským mořem na Kronštadtské opevnění, na Kamčatku v Tichém oceánu i Solovecké ostrovy v Arktidě. Tyto útoky byly samozřejmě menší než to, co se dělo na Krymu, ale jejich hlavním účelem bylo rozdrobit síly Ruského impéria, vystrašit jeho obyvatele a podnítit je proti vlastnímu vedení taktikou „tisíce řezů“. Je to stará čínská taktika. Osvojili si ji Angličané i Francouzi během opiových válek, kdy kvůli odmítnutí Číny kupovat a šířit mezi svými lidmi opium praktikovali na jejím území strašlivou genocidu.

Ta dávná historie se zase opakuje i zeměpisně i taktikou, ale ve formě frašky. Hlavní část současné krymské války 2.0 se koná přibližně na stejných územích, ale její ohlasy jsou po celém světě.

Britští agenti na Ukrajině na podnět Britů uvažují o taktice „tisíce řezů“. Lidem jsou místo opia podsouvány LBGT, v podstatě zhoubné narkotikum. Západní koalice útočí na Rusko najednou na mnoha směrech, také ze severu. Proto bylo rychle přijato Švédsko a Finsko do NATO. Je to však fraška. Souhlas dalo i Turecko, ale nyní realizaci ztěžuje. Svoji ratifikaci podmiňuje řešením kurdského problému. Ankara nyní praktikuje to samé, co po třicet let praktikoval vůči ní Brusel. Ten formálně vstupu Turecka do EU nebrání, ale blokuje je pomocí „detailů“.

Západ přistoupil k realizaci svých arktických ambicí založených na odpovídající strategii přijaté v roce 2021 v USA. Hodlá jmenovat speciálního vyslance pro Arktidu, kvůli „podpoře amerických zájmů a spolupráci se spojenci a partnery v regionu“.

Americký deník The Hill tvrdí, že se kolem severního pólu rozehrává boj o kontrolu nad obchodem a zdroji. Podle deníku je hrozbou pro Američany to, že ruská „arktická hedvábná stezka“, zvaná Severní námořní cesta může zajistit lodní spojení mezi Evropou a Asií, když lodím umožní plout mimo Suezský a Panamský průplav. Sibiřské pobřeží je nyní v létě bez ledu. Severozápadní průjezd přes kanadské arktické souostroví a podél Aljašky není vhodný a nepracuje se na něm. Rusko už vybudovalo padesát obranných pevností od Barentsova moře až do oblastí u Aljašky.

Amerika má nyní ve své výsadkové divizi na Aljašce 12 tisíc vojáků, kteří v regionu cvičí společně se Skandinávci, Brity a dalšími členy Arktické rady. Mají zde více moderních stíhaček než v kterékoliv jiné zemi. Ve výstavbě mají šest nových ledoborců a navrhovaný systém satelitního a radarového sledování bude pokrývat území od Aljašky do Evropy. V regionu mají pro USA fungovat multidisciplinární síly, rozvědka, kybernetické síly a oddíly elektronického boje.

Redaktorka listu The Hill Francisová si dělá neději, že „dlouhotrvající válka Ruska s NATO kvůli Ukrajině bude na překážku arktickým ambicím Moskvy“. Podle ní bude výsledkem sankcí Západu proti Moskvě to, že nebude mít přístup ke kapitálu, zkušenostem ani technologiím.

Američany rozčiluje, že se Rusko dohodlo na upevnění spolupráce v aktivním osvojování Arktidy s Čínou. To poskytne nedostatkové zdroje. „Když se spojí dva naši dávní nepřátelé, může to znamenat další nepříjemnosti v budoucnu.“ Čína se prý už nazývá arktickým státem a má ambiciózní plány pro polární hedvábnou stezku. Pro USA by to znamenalo, že dva z jeho nejsilnějších nepřátel budou fungovat na jejich zadním dvorku. NATO zvažuje, jak zvýšit svoji přítomnost v Arktidě, aby tam nepustilo Rusko a Čínu.

Podle amerického mozkového centra Civitas se Rusko připravuje přijmout zákon, podle kterého by musely být všechny lodě plující po Severní námořní cestě provázené ruskými plavidly. To by se Západu nehodilo.

Německý Der Tagesspiegel upozorňuje na nedávné prohlášení generálního tajemníka NATO Stoltenberga, že „NATO musí zvýšit svoji přítomnost v Arktidě.“ Aliance už investuje do námořní rozvědky, aby získala přesnou představu o tom, co se na Dálném severu děje. Podle názoru Stoltenberga má Arktida pro NATO „ohromný strategický význam, protože spojuje Severní Ameriku s Evropou“ a je také „nejkratší spojnicí mezi Severní Amerikou a Ruskem.“

Rusko toto vše ví. Der Spiegel uvádí, že v době bojů na Ukrajině na konci července si prezident Putin našel čas, aby poslal USA a NATO výzvu tím, že představil novou vojenskou námořní doktrínu. V nové doktríně je jasně řečeno, že „úsilí USA o panování ve světovém oceánu je výzvou pro národní bezpečnost Ruska“. Bude podle toho jednat.

V minulosti stál nepřátelům v Arktidě osamocený Solovecký klášter. Nyní tam osamoceně nestojí, ale pohybuje se tam flotila ruských atomových ledoborců, proti které se nebudou moci dlouho, a třeba nikdy, postavit. O Solovky si rozbili hlavu a o ni si ji rozbijí ještě více. Veškerá řečnění z poslední doby o zvyšování sil NATO v regionu jsou nesmyslná a nepodložená realitou.

Čína si zřejmě uvědomuje, že v tomto „historickém dejà vu“ (vzpomeňme opiové války) nebude moci být stranou. Neexistuje alternativa k společnému rusko-čínskému rozvíjení Arktidy.

Převzato z Fondsk.ru

***

„Psi štěkají a karavana jede dál“: O setkání ministrů zahraničí Ruska a Íránu v Moskvě

Levon Safarjan

3. září 2022

Hossein Amin Abdollahian a Sergej Lavrov se setkali. Spolupráce Ruska a Íránu má přirozený charakter. Moskva a Teherán spolu jako dva velcí sousedé nemohou nespolupracovat. Na pozadí současných geopolitických procesů na sebe bere spolupráce nové formy. Zákon geopolitiky, že „zájmy jsou na prvním místě“ nesmí být nahlížen jen z jednoho hlediska.

Od začátku speciální vojenské operace na Ukrajině se vůdci Ruska a Íránu Vladimir Putin a Ibrahim Raisi dvakrát setkali a kromě toho spolu telefonovali: V červnu kolem kaspického summitu v Ašchabádu a v červenci v Teheránu v průběhu summitu „astanského formátu“ za účasti Erdogana. Lavrov oznámil, že vztahy s Íránem „přecházejí na novou kvalitativní úroveň“, což bude stvrzeno ve „velké mezistátní dohodě“. Práce na tom je v konečné fázi.

Neméně důležitá je dohoda o dlouhodobé spolupráci v oblasti ekonomiky. Teherán je pod sankcemi od roku 1979 a pro Moskvu je zdrojem cenných zkušeností, jak sankce obcházet a neutralizovat. Je příznačné, že obě země předvádějí rekordní tempa růstu obratu zboží za prvních sedm měsíců letošního roku. Růst byl přes 40 % a dosáhl kolem 2,7 miliard USD. Do konce roku 2022 se bude v Moskvě konat zasedání rusko-íránské mezivládní komise.

Dne 31. srpna oznámil Lavrov na tiskové konferenci, že se obě strany přiblížily uzavření stálé dohody o volném obchodu Íránu nahrazující dočasnou dohodu z roku 2018. Z pozemních hranic Íránu s členy Eurasijské ekonomické unie je jen hranice s Arménií, Teoreticky je možná také přes Kazachstán a Kaspické moře. Další je Ázerbájdžán na trase severojižního dopravního koridoru, který spojuje Rusko s Íránem a Indií. Tato otázka může být jednou z choulostivých témat ve vztazích Ruska s Íránem.

V roce 2022 byla podepsána mezi Ruskem a Ázerbájdžáne deklarace o spojenectví. Přes oficiální prohlášení se Baku a Teherán střetávají s větším počtem rozporů. Železnice Pešt-Astara, na výstavbu které poskytl Ázerbájdžán Teheránu úvěr, de facto nefunguje. Moskva potřebuje pro své zásobování nově vybudovat koridor sever-jih, spojení s Tureckem a Ázerbájdžánem a k tomu odblokovat komunikace na jižním Kavkaze. Ajatolláh Chameneí při setkání s Vladimirem Putinem a Erdoganem poukázal na to, že není možno odcizit nebo blokovat hranice mezi Arménií a Íránem.

Oba ministři při tiskové konferenci odmítli snahu kolektivního Západu zaměnit mezinárodní právo jakýmsi „řádem založeným na pravidlech“. Teherán pokračuje prostřednictvím EU v jednání s USA o obnovení jaderné dohody. Pro EU by mohly být íránské uhlovodíky alternativou ruských, které Evropa odmítla. Avšak Írán nedokáže okamžitě nastartovat trh s ropou a plynem. Sergej Lavrov poznamenal, že Moskva na jednáních podporuje íránský postoj a zástupce Ruska na jednáních ve Vídni Uljanov poukázal na to, že íránské návrhy týkající se textu dohody jsou akceptovatelné.

Ve věci členství Íránu v ŠOS se očekává, že memorandum o jeho plném členství bude podepsáno na summitu ŠOS v Samarkandu v září. Poté může být v ŠOS posílena ekonomická váha ČLR.

V této době je nejaktuálnější ukrajinské vojensko-politické divadlo. Moskva neopouští Sýrii, ač jordánský král vyjádřil obavu, že na jihu Sýrie vznikne „vakuum“, které zaplní íránské síly. Zde se Teherán stává důležitým partnerem v syrské otázce a také může upevnit své postavení na úkor Ruska.

Sergej Lavrov zdůraznil, že při jednání s ministrem zahraničí Íránu se také probíraly otázky spojené s blízkovýchodním urovnáním (při obraně práv a zájmů palestinského lidu), Irákem, Jemenem, Libyí, Afghánistánem, Zakavkazskem a Kaspikem. Co se týká Ukrajiny, Lavrov konstatoval, že Teherán chápe bezpečnostní obavy Moskvy a důvody vedoucí k výslednému rozvoji situace.

Hossein Amir Abdollahian uvedl, že Írán předal „evropskému vůdci“ vzkaz ohledně situace na Ukrajině. Tímto „evropským vůdcem“ by mohl být Macron. Takové kroky by mohly svědčit o politické váze Íránu, nehledě na napjaté vztahy s kolektivním Západem vedeným USA.

Íránský prezident uvedl, že jeho země si přeje zintenzívnění spolupráce (bankovnictví, turistika, tranzit). Řekl, že Teherán i Moskva jsou proti „změně geopolitické situace v regionu“. Věnoval se také řešení situace v Jemenu s tím, že je vhodná inkluzivní vláda jako v Afghánistánu, zrušení humanitární blokády a dodržování dosažených dohod.

Bral na zřetel regionální otázky a postavení Íránu v každé z příslušných zemí. Jeho rétorika vůči Západu byla méně bojovná než rétorika Sergeje Lavrova.

Východ, to je citlivá záležitost. Íránská diplomacie a politika je tradičně jednou z nejmistrnějších a nejdůmyslnějších. Rusko a Írán jsou odsouzeny spolupracovat a stýkat se. S přihlédnutím k silným potenciálům obou zemí v různých sférách a na pozadí změn v geopolitické a geoekonomické konfiguraci nebude rusko-íránská spolupráce jen intenzívnější, ale svým způsobem projde zátěžovým testem.

Převzato z Eadaily.com

***

Média promluvila o vlivu slov Putina na rozhodnutí EU ohledně plynu

10 září 2022

Ministři zemí EU zamítli myšlenku zavést strop na cenu za ruský plyn po vyjádření prezidenta Putina o pravděpodobném ukončení dodávek plynu jako odpovědi na jakékoliv omezení. Oznámil to dopisovatel The Telegraph Tom Rees.

Návrhy na omezení cen vyvážených energetických surovin z Ruska byly zamítnuty pro odpor některých členských států EU. Jak píše Rees, požádali ministři na zasedání EU, aby unie připravila podrobný plán na zmírnění napětí na trzích s energiemi, zvláště s vědomím toho, že EU je v silné krizi vyvolané prudkým růstem cen energií a jejich nedostatkem. Poukázal na evropskou snahu připravit se na tuhou zimu právě kvůli energetické krizi. Podrobnosti mají být publikovány v příštím týdnu a členové EU mají navrhovat, jak jednat koncem září.

Dne 9. září uvedla eurokomisařka pro otázky energetiky Kadri Simsonová, že se ministři energetiky nedokázali dohodnout o stropu cen ruského potrubního plynu. Řekla ještě, že ministři požádali EU, aby prostudovala možnost zavedení stropu cen na všechny druhy plynu, který unijní země odebírají.

Dne 7. září ruský prezident na plenárním zasedání Východního ekonomického fóra oznámil, že v případě omezených cen energetických surovin z RF hrozí úplné zastavení dodávek z této země. Řekl, že EU není v takovém postavení, aby mohla diktovat své podmínky.

Snížení dodávek ruských energetických surovin již dopadlo na hospodářství mnoha zemí. Například Británie se může s žádostí o půjčku obrátit na MMF. V Německu hrozí nedostatek energie těžkou hospodářskou krizí. Počítá se i se vznikem mimořádné situace.

V dubnu oznámil Vladimir Putin, že odmítnutí řady západních zemí spolupracovat s Ruskem a odmítnutí přijímat části ruských energetických zdrojů už jim silně uškodilo. Podle jeho vyjádření má pro tyto státy inflace absolutně nevídaný charakter.

Převzato z Iz.ru